Jeho Excelence zvláštní a zplnomocněný velvyslanec Státu Izrael v České republice Daniel Meron má štěstí na výročí. V roce, kdy si samostatný český stát připomíná 100 let od svého založení, se v Praze konají také oslavy 70. výročí vzniku Izraele, jehož idea je pevně spjatá se jmény prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a jeho syna Jana.
Záštitu nad slavnostmi ke Dni nezávislosti Izraele převzal prezident Miloš Zeman, akce proběhne ve Španělském sále Pražského hradu. A důvod k ohlédnutí má i sám pan ambasador, který byl do svého úřadu jmenován na jaře minulého roku.
Před měsícem jste dovršil první rok ve funkci velvyslance Státu Izrael v České republice. Můžete už tedy posoudit, do jaké míry odpovídá realita představám, s nimiž jste do této země přijížděl.
Pověřovací listiny jsem předal na Pražském hradě do rukou prezidenta Miloše Zemana dne 15. března 2017. Přátelé mne upozornili, že v dějinách vašeho státu jde o velice neblahé datum. 15. března 1939 obsadila německá vojska české země a o den později vyhlásil Hitler zřízení protektorátu Čechy a Morava.
Zmiňuji se o tom nejen proto, že předávání listin v takové chvíli byl pro mne emotivní zážitek. Chci říci, že mou službu v České republice charakterizuje neustálé prolínání současného s minulým a budoucím. A osobně jsem velmi rád, že tu mohu být.
Dotkli jsme se historie. Izrael je pro mnohé přímo ztělesněním tradice, ale vy ho prezentujete jako moderní zemi.
Těší mě, že se daří tento můj vzkaz tlumočit. Izrael je skutečně zemí budoucnosti, inovace, nových nápadů. Tak se chceme představit světu. Obzvláště hrdí jsme na svou ekonomiku, která hledí kupředu. Ale Izrael, to je samozřejmě také 3000 let dramatických dějinných zvratů. Nedávno jsem poslouchal rozhovor se spisovatelem Amosem Ozem, což je takový náš Karel Čapek. A on prohlásil, že za jeden z nejvýznamnějších momentů 20. století považuje vznik Státu Izrael. Když se zamyslíte, něco na tom je. Národ, jenž se po 2000 letech vrátil do původní vlasti… My tedy na dějiny nezapomínáme, ale zároveň se díváme do budoucna.
Touha přicházet s něčím novým je pro Izraelce typická?
Myslím, že to máme v genech. Ta potřeba v nás byla vždycky, vždyť už přede dvěma tisícovkami let se rabíni ptali svých studentů: „Co nového ses dnes naučil?“ V židovské tradici hraje poznávání důležitou roli. Jde také o to, čelit konvencím, vyvažovat tradice, zkoušet najít jiné cesty. Tak to stojí už ve starých knihách, a je úžasné sledovat, jak v Izraeli i v moderní době pořád něco vzniká, dochází k inovacím, změnám k lepšímu.
Možná to má ještě další důvod: jsme země obklopená nepřáteli. Ze severu nám hrozí Daeš neboli Islámský stát, z Libanonu útočí Hizballáh, z jihu džihádisté, z pásma Gazy nás ostřeluje palestinské radikální hnutí Hammás. Každý den je zkouškou našich schopností, nikdo nám nic nedá zadarmo. Musíme neustále prokazovat, že máme právo na život a že dokážeme být lepší než ostatní.
V předchozích rozhovorech jste zdůrazňoval, že Izraelci milují Prahu. Je to kvůli její historii, nebo se tu cítí lidsky dobře?
Jen v minulém roce navštívilo Prahu 200 tisíc Izraelců. Podle mne si to tu oblíbili z několika důvodů: zaprvé to sem mají blízko a je tu levně. Přímá linka z Tel Avivu do Prahy létá dvakrát denně. Zadruhé: Praha je nádherné město a Čechy jsou překrásná země. Zatřetí: tradiční židovská kultura u vás patří k těm nejzachovalejším a nejzajímavějším v celé Evropě. Začtvrté: Praha je oproti jiným evropským městům bezpečná. Aby ortodoxní Žid s jarmulkou mohl vyrazit ven bez obav, že ho někdo bude inzultovat, to už je bohužel možné snad jen tady.
A jsme tedy spřízněni i po lidské stránce?
Povím vám jednu historku: můj český kamarád jel v Izraeli z města El’ad přes poušť do Tel Avivu. Překročil rychlost, zastavili ho dopraváci a policista povídá: „Ukažte mi doklady. Odkudpak jste? Z České republiky? Tak to jeďte dál.“ V Izraeli opravdu panuje všeobecné mínění, že Češi jsou fajn. V Tel Avivu máme náměstí T. G. Masaryka. V Jeruzalémě Masarykovu ulici. Dokonce jeden kibuc na severu nese Masarykovo jméno.
Lidé vědí, že Tomáš Garrigue Masaryk podpořil ideu samostatného židovského státu. Ti starší si pamatují, že Izrael vyhrál válku za nezávislost s pomocí zbraní a letadel dodaných z Československa, za což vděčíme diplomatickému umu Jana Masaryka. Mladší si zase vzpomenou na návštěvu Václava Havla, který přicestoval do Jeruzaléma v roce 1991 a pronesl tu skvělou řeč. Podporu české vlády cítíme i dnes, dokonce větší než v kterékoliv jiné evropské zemi. Bez nadsázky mohu říci, že Češi jsou našimi nejlepšími přáteli.
A myslíte si, že Češi vědí o Izraeli totéž co vy o nás?
Řekl bych, že toho vědí dost. Kamkoliv zavítám (a já jezdím hodně po městech i po venkově), dostává se mi vřelého přijetí. Hovořím se studenty středních a vysokých škol, snažím se je seznámit se vším, co je zajímá. A co je důležité: nikde nemám pocit, že by lidé reagovali na zástupce Státu Izrael špatně. Občas se objeví hlouček demonstrantů, kteří podporují Palestinu. Když se však podívám z okna, málokdy napočítám víc než pět, šest osob.
Pokud by vás přesto někdo konfrontoval, jste otevřený diskusím na kontroverzní témata?
Ovšem, nevyhýbám se žádné otázce. Nevím, jestli znám na všechno odpověď, ale určitě se snažím věci vysvětlovat a bavit se o nich, ať jsou příjemné, nebo ne.
Dá se na česko-izraelských vztazích něco zlepšit?
Podle mého soudu jsou excelentní. Letos bych se moc rád dočkal realizace záměru přesunout českou ambasádu do Jeruzaléma. S tím, že je Jeruzalém hlavním městem Státu Izrael, souhlasí každý, s kým jsem tady mluvil. Americký prezident Donald Trump hodlá přesunout ambasádu USA z Tel Avivu do Jeruzaléma 14. května, na izraelský Den nezávislosti.
Česká republika ho chce následovat?
Nevím, na to se musíte zeptat pana premiéra. Pan prezident řekl jasně, že si přesun přeje, ale rozhodnutí je na české vládě.
Izrael nabízí České republice hlavně technické inovace. Co může naopak nabídnout Česko Izraeli?
Těch možností je spousta. Považujeme vaši zemi za ideálního partnera pro využití našich znalostí v oblasti digitální ekonomiky. Dobrým příkladem je aktuální zastoupení firmy Škoda Auto v Tel Avivu, kde dochází ke spojení vašich konstruktérských schopností s našimi digitálními technologiemi. Kybernetika je jedním z našich silných míst, ale rádi bychom spojili síly i v dalších oborech.
Česko si vede velice dobře na poli vědy. Navštívil jsem Science & Technology Club v Brně, výzkumné centrum Biocev v Dolních Břežanech, chystám se na Technickou univerzitu v Liberci. Vy jste jedničky, pokud jde o akademické prostředí, a my máme k dispozici vědce, kteří sem mohou přijet učit. Jen za minulý rok se této výměny účastnila stovka vědeckých pracovníků. Šlo o státem podporovaný projekt a byla to skvělá spolupráce.
S ministrem životního prostředí Richardem Brabcem zase pracujeme na výměně znalostí v oblasti vodohospodářství. Pořádáme tu semináře a posíláme lidi na zkušenou k nám do Izraele. Bavíme se o problémech se znečištěním a nabízíme řadu svých expertů. Češi a Izraelci se vhodně doplňují i v humanitární oblasti: obě strany se podílejí na programu zlepšování zemědělských podmínek v zemích třetího světa. Operujeme ve východoafrické Etiopii a doufáme, že svou práci rozšíříme i na Asii.
Hodně se také angažujete ve studentských výměnách.
Nová generace přináší na mnoho věcí jiný pohled. Je však naprosto zásadní zásobit ji potřebnými informacemi. Tihle mladí neprošli těžkými časy, které formovaly jejich rodiče. Nezažili protektorát, nebyli svědky toho, jak za holokaustu bezmála 90 tisíc Židů žijících na českém území skončilo v koncentračních táborech a 80 tisíc jich zahynulo.
To je myslím jeden z úkolů jak vaší, tak naší země: sdílet společnou paměť a stále znovu připomínat, co se stalo, v současném světě rapidně se šířícího extremismu.
Přesně z toho důvodu jsem letos v únoru v Praze při udělení titulu Spravedlivý mezi národy in memoriam knězi Václavu Čermákovi, který v době Slovenského národního povstání zachránil životy dvěma židovským rodinám, trval na tom, aby se ceremoniálu zúčastnili studenti středních škol. Šedesátníkům možná Čermákův příběh něco říká. Ale ti, kterým je teď patnáct, šestnáct, se o něm teprve musejí dozvědět.
Co dalšího se dá v tomto ohledu podniknout?
Je důležité, aby obyvatelé České republiky znali dějiny vlastní země. V Česku existovalo před druhou světovou válkou přibližně 350 židovských komunit. A já kamkoliv přijdu, tam se ptám po židovském hřbitovu, synagoze.
Zjišťuji, že mnohokrát jsou ta místa opuštěná, málokdo je navštěvuje. Zřejmě není nikdo, kdo by příběh tamních Židů vyprávěl. Mladá generace se tedy sama musí ptát, zajímat se, kdo zde žil před nimi a jak obohatil kulturu té či oné obce.
Nezdá se vám, že v posledních letech v Čechách a na Moravě přece jen dochází k obrodě židovství?
Ano, je to tak. Máte Festival židovské kultury Ha-Makom, Dny židovské kultury, tradice se obnovují v Mikulově, Třebíči, Holešově, Boskovicích, Teplicích, Žatci a přirozeně také v Praze. Snad je to znamení, že se v lidech zase probudil zájem, zřejmě můžeme hovořit i o určité renesanci.
Ze všeho, co říkáte o současném Izraeli, je patrné, že se vaše země otevírá světu.
Pevně v to doufám. Naše diplomatické vztahy s ostatními zeměmi jsou lepší než kdy dříve. Prakticky každý den dochází v naší zahraniční politice k novému vývoji. Izraelský premiér během jediného roku navštívil pět kontinentů. A pozvání přicházejí z dalších a dalších zemí.
Na letošní rok máme naplánováno společné zasedání izraelské a české vlády v Praze. Zatím hledáme termín případné premiérovy návštěvy. Doufáme také, že se uskuteční setkání představitelů obou vlád v Izraeli. Konkrétně v České republice jsme navázali řadu kontaktů jak v politice, tak v kultuře. Do Prahy, Brna i menších měst přijíždějí divadelní a taneční skupiny z Izraele, v tomto směru mezi oběma národy probíhá čilá komunikace.
Umělci ale také patří k největším kritikům současné politiky Státu Izrael. Řeč je o mezinárodní kampani Boycott, Divestment and Sanctions (BDS). Vaše země na ni reagovala kontroverzním zákonem, umožňujícím zahájit civilní soudní řízení s každým, kdo by vyzýval veřejnost k bojkotu Izraele nebo stát kritizoval za okupaci jiných území.
Ano, existují umělci, kteří se na izraelsko-palestinský konflikt dívají pouze z pohledu Palestinců. Založili hnutí BDS, to však není příliš úspěšné. Ujišťuji vás, že když v létě zavítáte do Izraele, uvidíte tam pěknou řádku kreativních lidí, kteří se tam vracejí rok co rok. Dobrá, Roger Waters možná nepřijede. Ale jiní špičkoví umělci ano, letos v Izraeli přivítáme Ozzyho Osbournea, skupiny Jetro Tull, Blood, Sweat & Tears, Scorpions a mnoho dalších. Rozhodně nemáme pocit, že nás kulturní svět bojkotuje.
Přesto je těžké vysvětlit smysl takového zákona člověku z postsocialistické země, který je na podobné restrikce alergický.
Já vám rozumím, ale dovolte mi, abych vám řekl, že Izrael je po všech stránkách otevřená, demokratická země. Máme svobodu projevu a spolčování, lidé mohou demonstrovat a být k vládě velice kritičtí. Jiná věc je, že máme – tak jako každý suverenní stát – přísná pravidla pro to, kdo smí a nesmí překročit naše hranice.
V USA panují striktní nařízení: pokud by chtěl někdo v Americe cíleně vyvolávat nepokoje, nebude vpuštěn. A totéž platí pro Izrael. Ale když už jednou v Izraeli jste, můžete se naprosto svobodně vyjadřovat. Kdybyste si o víkendu zašel před sídlo předsedy vlády, viděl byste demonstranty, kteří s ním hlasitě nesouhlasí, a je to tak v pořádku. Premiér toto jejich právo respektuje.
A pokud jde o zkušenost člověka z postkomunistické země, rád bych upozornil na jednu z nejslavnějších izraelských písní, kterou v roce 1968 nazpíval Shalom Hanoch, asi největší hvězda izraelské rockové hudby. Ta skladba nese název Praha a byla napsána po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Izraelci osud vaší země sledovali, rozuměli mu.
Nemohu se nezeptat na to, co váže k Česku vás osobně.
Prababička mé ženy se narodila v Uherském Hradišti. Víte, kde je v Hradišti bývalá synagoga? Za ní stojí dům rodiny Bergerů a z ní pochází má žena. Moje teta si vzala Slováka z Bratislavy, jehož rod má kořeny v Třebíči. A teta mé manželky se provdala za Viktora Fischla, což, jak jistě víte, byl známý český spisovatel a izraelský diplomat.
Pochytil jste od něj něco?
Ale ovšem. Znáte jeho knihu Povídky ze starého cylindru? Z ní jsem se dozvěděl leccos o životě v diplomatických službách. Viktor Fischl byl ohromně distingovaný člověk, hrozně chytrý, a napsal krásné knížky, třeba Dvorní šašky, příběh kamarádů z Osvětimi, který chtěl kdysi zfilmovat Miloš Forman. Teď se mimochodem o totéž pokouší Viktorův syn. Mám rád i Viktorovy Hovory s Janem Masarykem.
Ale první českou knihou, kterou jsem ve dvanácti letech četl, byl – představte si – Švejk. Při své poslední návštěvě Izraele jsem ji znovu objevil v domě, kde žila má matka. Vzal jsem si ji s sebou do Prahy, jako vzpomínku na mé úplně první seznámení s českou kulturou.
V čem se podle vás zdejší lidé ohledně Izraele mýlí?
Často nevnímají, o jak vyspělou zemi se jedná. Tel Aviv je nesmírně moderní město. A řada lidí příliš nechápe, v čem spočívá konflikt mezi námi, Araby a Palestinci. Snažím se jim vysvětlit, že jsme malý národ, na který neustále někdo útočí a požaduje, abychom mu odevzdali velkou část našeho území. Kdybychom to udělali, rovnalo by se to sebevraždě. Zítra by na tom místě mohla vyrůst bašta islamistů nebo jiných teroristů. Musíme tedy postupovat obezřetně.
Řešení existuje, ale než k němu dospějeme, bude to vyžadovat spoustu času. Důležité sdělení je, že chceme mír. Pravdu však nemají ti, kdo se dívají na televizi a pak o nás říkají: „Vy střílíte nevinné!“ Protože oni už nevědí, že ta zdánlivě nevinná žena, která právě zemřela, měla možná pod šaty připevněný pás s výbušninami a chystala se nás všechny zabít.
Závěrem bych se rád zeptal, jak byste představil Izrael někomu, kdo tam nikdy nebyl.
Řekl bych, že je to země plná kontrastů. Zvláštní mix starobylého a moderního. Na jedné straně bible a na druhé budoucnost. Na jednom pólu umělá inteligence, na druhém král David. Poušť – a zároveň země s rozvinutým zemědělstvím. Jsme výborní vodohospodáři, ale nemáme dost vody. Umíme být velice vstřícní a také velice ofenzivní. Toužíme po míru, přesto jsme ve válečném stavu…
