Před 46 lety probíhaly letní olympijské hry v německém Mnichově. Ty se zapsaly do dějin ani ne tak sportovními výkony, ale tím, že se staly dějištěm děsivého teroristického útoku. Skupina palestinských radikálů nejprve unesla a poté zavraždila 11 izraelských sportovců. Smutná událost je nyní známá jako Mnichovský masakr. V časech, kdy palestinské násilí vůči Izraeli nabývá na síle a světem otřásá islamistický teror, je záhodno si události roku 1972 připomenout.
Olympijské hry v Mnichově v roce 1972 měly být radostnou událostí a nápravou dějinné křivdy, k níž došlo tamtéž v roce 1936, kdy Adolf Hitler olympiádu zneužil k oslavě nacistického režimu. Když letní hry 26. srpna 1972 začaly, nikdo neodhadoval, že by tomu mělo být jinak a že by se olympiáda jakkoliv vymykala ze zažitého modelu přehlídky těch nejlepších sportovních výkonů. Bohužel ale hry navždy poznamenala tragédie.
Již v červenci před konáním olympiády se v hlavách palestinských radikálů z hnutí Fatah zrodil plán zaútočit v Mnichově na izraelskou výpravu. Za tímto účelem se zformovala teroristická skupina nazvaná Černé září, která začala připravovat tajnou operaci s krycím názvem Ikrit a Biram podle dvou vesnic v severní Galileji, které Izrael srovnal se zemí. Olympijská vesnička, v níž pobývali sportovci, byla zcela minimálně chráněná. Ač na tento nedostatek předseda izraelské výpravy upozorňoval pořadatele, nedošlo ke sjednání nápravy. Palestinští teroristé si nejprve vyzvedli do Německa ilegálně propašované zbraně a s nimi se pak vypravili do olympijské vesničky k domům, v nichž bydleli izraelští sportovci. Teroristé olympijskou vesnici moc dobře znali, neboť dva z nich se nechali zaměstnat při její výstavbě.
V půl páté ráno pronikli Palestinci ozbrojení samopaly a granáty do izraelské ubikace. Několika sportovcům se podařilo utéct, jeden byl vážně postřelen a jeden na útěku zastřelen. Bezprostředně po obsazení ubytovny byli o útoku informováni představitelé mnichovské policie, kteří nechali celou olympijskou vesnici uzavřít a povolali na místo vyjednavače. Za propuštění 11 rukojmích požadovali teroristé propuštění 234 palestinských a arabských vězňů zadržovaných v Izraeli a dvojice ultralevicových radikálů Ulrike Meinhofové a Andrease Baadera z Frakce Rudé armády uvězněných v Německu a jejich bezpečný odchod do Egypta. Izrael požadavky teroristů odmítl splnit. Vyjednavačům se dařilo prodlužovat termín, do kdy mělo dojít k propuštění palestinských vězňů. Nakonec vyjednavači odsouhlasili záměr Palestinců i s rukojmími odletět letadlem do Egypta. Po 22. hodině večerní se členové Černého září spolu s vězněnými sportovci přesunuli nejprve autobusem a pak vrtulníky na letiště, kde pro ně již bylo připraveno letadlo. Na letišti byli rovněž připraveni policisté z protiteroristického komanda, jejichž úkolem bylo zneškodnit Palestince a zachránit rukojmí.
Během zásahu proti teroristům došlo ke zvratu. Palestinci čelící přesile nejprve granáty vyhodili do povětří jeden z vrtulníků se čtyřmi rukojmími. Následně v druhém vrtulníku postříleli zbývající vězněné sportovce. Dva z teroristů byli během zásahu rovněž zastřeleni, další tři se podařilo policistům na letišti dopadnout. Pozůstalým po obětech se až v 90. letech podařilo přimět německou stranu k odtajnění s masakrem souvisejících dokumentů a záznamů. V roce 2004 vyplatilo Německo pozůstalým 3 miliony eur. Odpovědnost ale Německo nikdy nepřijalo.
