Přinášíme Vám překlad článku od první dámy státu Izrael paní Michal Herzog „The Silence From International Bodies Over Hamas’ Mass Rapes Is a Betrayal of All Women“, zveřejněný na serveru Newsweek.
Dva dny po strašlivém útoku Hamásu 7. října jsem se setkala s Rotem, mladou matkou dvou malých dětí z kibucu na hranicích Gazy. Zatajil se mi dech, když mi vyprávěla, jak se s dětmi běžela schovat, zatímco teroristé řádili v jejich domě, jak se dostali do bezpečné místnosti a zoufale drželi dveře a modlili se, aby teroristé nevnikli dovnitř.
Její hrůza se podobala příběhům, které jsem slyšela od týraných žen, až na to, že nyní nešlo o hrozbu ze strany násilnického manžela. A Rotem nebyla sama; je jednou z tisíců izraelských žen, které v osudný den čelily současně vraždě a znásilnění ze strany teroristů z Hamásu.
V rezidenci izraelského prezidenta v Jeruzalémě se připravujeme na den, který Valné shromáždění OSN vyhlásilo Mezinárodním dnem prevence násilí na ženách, který se připomíná vždy 25. listopadu. Každý rok v tento den hostím oběti, vedoucí představitele občanské společnosti, aktivisty a vědce, kteří se zasazují o práva a bezpečnost žen.
Letos to ale bude jiné. Mnoho věcí se změnilo 7. října, kdy tisíce teroristů Hamásu zmasakrovaly izraelské rodiny, upálily děti a staré lidi a unesly rukojmí. To hluboce ovlivnilo naše niterné chápání krutosti sexuálního násilí založeného na pohlaví – a naši víru v mezinárodní organizace, které tvrdí, že se starají o ženy.
Trvalo mi několik dní, než jsem pochopila obludnou povahu a rozsah násilí, kterému byly 7. října vystaveny právě ženy. Poprvé jsem si to uvědomila při setkání s dobrovolnicemi Asociace krizových center pro znásilněné, které mi diskrétně vyprávěly o rozhovorech s těmi, kdo přežili. Slyšely svědectví, která je šokovala až do morku kostí.
Na hudebním festivalu Nova, kde bylo povražděno více než 350 mladých lidí a desítky jich byly uneseny, viděli svědci schovaní v křoví, jak teroristé hromadně znásilňují, vraždí a mrzačí ženy. Na videozáznamu z kibucu Hamasu je vidět, jak teroristé mučí těhotnou ženu a odstraňují její plod. Naši forenzní vědci našli těla žen a dívek znásilněných s takovým násilím, že jim byly zlomeny pánevní kosti. Ti z nás, kteří neměli to štěstí a viděli videozáznamy odvysílané samotnými teroristy, byli svědky toho, jak se po Gaze promenádovalo tělo nahé ženy a jak jinou, ještě živou, v zakrvácených kalhotách drželi v zajetí a za vlasy ji tahali do džípu. Tyto důkazy spolu s výslovně zaznamenanými přiznáními zajatých teroristů zcela jasně ukazují, že masové znásilňování bylo promyšlenou součástí plánu Hamásu.
A tento zločin pokračuje: Mezi 240 rukojmími drženými v Gaze je mnoho žen a dívek, a teprve až budou propuštěny, dozvíme se, co musely vytrpět.
V 90. letech 20. století začaly mezinárodní agentury a právní experti konečně vnímat násilí na ženách jako zvláštní kategorii válečných zločinů. Na ochranu žen před těmito zločiny existují organizace jako UN Women a do těchto mezinárodních snah se zapojili i izraelští odborníci a aktivisté. Proto náš druhý šok: nepochopitelné a neodpustitelné mlčení těchto organizací tváří v tvář znásilňování a vraždění izraelských žen.
Nejde o to, že by odsouzení genderově podmíněného násilí ze strany Hamásu bylo slabé nebo nedostatečné – nebylo vůbec žádné. Ani jedno z prohlášení organizací, jako jsou UN Women nebo Výbor pro odstranění diskriminace žen (CEDAW), tyto zločiny neodsoudilo. Zklamaly nás a všechny ženy v tomto kritickém okamžiku.
Jako žena a matka cítím s ženami a dětmi v Gaze, které trpí následky války rozpoutané Hamásem. Věřím, že si zaslouží pomoc a podporu. To však neznamená vymazání zvěrstev spáchaných palestinskými teroristy 7. října. Mlčení mezinárodních organizací pro lidská práva a neochota uvěřit izraelským ženám tváří v tvář zdrcujícím důkazům je zničující.
Pro Izraelce, kteří vždy stáli v čele boje za práva žen na celém světě, to byl okamžik zdrcujícího zklamání. Zklamání, které se mnou sdílela jedna z našich nejvýznamnějších obhájkyň ženských práv, profesorka Ruth Halperin-Kaddari, bývalá místopředsedkyně CEDAW.
„Věděla jsem, že bude obtížné přimět je k vydání rozumného prohlášení,“ řekla o výboru OSN na videokonferenci na Harvardské lékařské fakultě, „ale nikdy by mě nenapadlo, že tváří v tvář takovým nepopiratelným zvěrstvům – vzhledem k účelu, pro který byly zřízeny – se uchýlí k tomu, že je vůbec nepřiznají“.
Profesorka Halperin-Kaddari dodala, že ignorování „bezprecedentního, promyšleného a extrémně krutého sexuálního násilí páchaného Hamásem“ znamená nejen selhání izraelských žen, ale i celého mezinárodního systému lidských práv. Stále v tento systém věřím. Toto však byla pro tuto víru obrovská rána.“
Souhlasím s každým slovem.
U příležitosti letošního Mezinárodního dne prevence násilí na ženách se izraelské ženy – židovky, muslimky, křesťanky a drúzské ženy – sejdou v prezidentské rezidenci v Jeruzalémě. Sejdeme se v přetrvávajícím šoku z porušování našich práv a s hlubokým pocitem, že my všichni, kteří v tato práva věříme, jsme byli zrazeni.
Přesto budeme světu a všem lidskoprávním organizacím vytrvale předkládat pravdu. Dlužíme to nejen našim vlastním obětem, ale i všem ženám, které budou v budoucnu čelit těmto zločinům a musí vědět, že v tom nejsou samy.
