Přinášíme vám překlad článku od rabiho Leo Dee (žije v Efratu, jeho manželka a dvě dcery byly nedávno zabity při teroristickém útoku, je autorem knihy „Transforming the World – The Jewish Impact on Modernity“), který byl zveřejněn na serveru The Jewish Press. Originál v anglickém jazyce najdete zde.
V době, kdy píšu tyto řádky, bylo v Gaze přes noc zabito dalších osm izraelských vojáků. Když přemýšlím o tragické ztrátě dalších mladých mužů plných života a idealismu, ptám se: Jak může nějaká země skutečně vyhrát válku?
Před několika týdny jsem navštívil frontu se skupinou dobrovolníků, kteří uspořádali grilování pro naše statečné bojovníky na hranicích Gazy. Jednotlivě jsem se vojáků ptal: „Bojíte se jít do boje?“ Všichni mi s pevným odhodláním odpověděli: „Chceme jít! Jsme připraveni!“ Pak jsem se zeptal: „Chcete zabíjet Palestince?“ A oni mi do jednoho odpověděli: „Ne, chceme chránit naše lidi a zajistit, aby se podobné útoky na Izrael už nikdy neopakovaly.“
Jak můžete vzít učitele, lékaře, instalatéra a studenta a udělat z nich armádu? V prapor bojovníků ochotných zemřít za svůj lid a za svou zemi? Zejména jak to udělat, když ještě před několika týdny pochodovali proti sobě v protichůdných frakcích ulicemi Tel Avivu a Jeruzaléma?
Jordan Peterson ve své knize „12 pravidel pro život“ vysvětluje, jak je lidská mysl schopna vytvářet rozšíření sebe sama mimo tělo. Ptá se například, zda bychom raději obětovali svou ruku, nebo manžela či manželku? Naše nohy, nebo naše dcery? Osobně mohu v obou případech potvrdit první možnost. Právě tato schopnost vidět v druhých prodloužení sebe sama nám umožňuje bojovat v bitvách. Peterson vysvětluje, že to není naše agresivita, ale spíše naše extrémní společenskost a ochota spolupracovat, co nám umožňuje bojovat za naši zemi, „spoléhat se na stejné mechanismy, které nás vedou k ochraně našich těl“.
To je tedy ten paradox: Klíčem k úspěšnému boji za naši zemi není naše agresivita, ale láska k našemu lidu. Výcvik v nenávisti může lidem umožnit páchat ty největší zločiny proti lidskosti, jakých jsme byli svědky 7. října, ale nedává jim sílu vyhrát válku. Výcvik v lásce a laskavosti a učení se vážit si jeden druhého jsou největšími prediktory úspěchu v boji.
To se týká i válečných nástrojů. Spolupráce potřebná k výrobě obranného zařízení Iron Dome nebo systému pro zachycení raket Arrow je naprosto nutná. Od plánování po návrh, od nákupu po výrobu, od logistiky po výcvik se na něm podílejí desítky tisíc lidí – vysoce vzdělaných, vysoce kvalifikovaných a vysoce odhodlaných bránit život. Všichni musí pracovat v harmonii, aby byl dodržen termín dodání. Srovnejte to s jednoduchostí výroby Molotovova koktejlu nebo nákupu pušky Kalašnikov na černém trhu. To může udělat každý hlupák s penězi poskytnutými subjektem podporujícím terorismus, který chce vyvolat zkázu a strach.
Země se brání svou morálkou. Proto se v dějinách válčení každá válka vedla buď mezi svobodnou zemí a totalitním státem, nebo mezi dvěma totalitními státy. V prvním případě byla svobodná země vždy vnímána jako obránce a totalitní stát jako agresor, protože morálka – ono neviditelné lepidlo, které drží lidi pohromadě a díky němuž se považujeme za prodlouženou ruku druhého – je vždy hodna obrany. Je zvláštní, že jediné války v dějinách lidstva mezi svobodnou zemí a totalitním státem, kdy je svobodná země považována za agresora, jsou války vedené mezi Izraelem a jeho nepřáteli.
Je ironií, že právě židovský národ, nositel morálky ve světě, je nejčastěji obviňován nepřátelskými národy z nemorálního jednání. Když vyhrajete válku, dokazujete, že morálka vaší strany byla vyšší, protože schopnost vašich vojáků vnímat sebe sama jako součást širšího obrazu byla vyšší. Pak máte právo zaujmout morální výsostné postavení nad poraženými.
Vítězstvím v této válce proti Hamásu Izrael nejen zničí zdroj teroru na našich hranicích, ale také světu prokáže svou vyšší morálku nad regresivní kulturou našich nepřátel. Naši vojáci jsou našimi skutečnými tzaddikim – jsou nositeli pravdy, laskavosti, bratrství a morálky. Kéž je Bůh ochraňuje ve všech jejich bitvách a kéž je v našich dnech rychle přivede domů živé, zdravé a vítězné.
