Izrael a svět

„Salam“ nemá nic společného s „šalom“

Česká společnost přátel Izraele Coexistence „Salam“ nemá nic společného s „šalom“ Izrael a svět

Přinášíme Vám překlad rozhovoru s Dr. Haroldem Rhodem. Dr. Harold Rhode má doktorát z islámských dějin a dlouhá léta žil v muslimském světě. Po dobu 28 let působil jako poradce pro islámský svět na ministerstvu obrany. Rozhovor vyšel na serveru Jewish Press , v angličtině ho najdete zde.

Vnímají všichni signatáři Abrahamových dohod, Arabové i Izraelci, Abrahamovu dohodu stejně?

My Židé chceme, aby nás lidé milovali. A mír, o který usilujeme, spočívá v tom, že vy přestanete bojovat a my přestaneme bojovat a všichni budou žít společně v míru. Ale Muslimové takovou představu nemají. Nepřestanou, dokud nebude celý svět muslimský. Řídí se tím, co dělal jejich prorok Mohamed. Podepsal desetileté příměří s Kurajšovci. Po dvou letech si Mohamed uvědomil, že Kurajšovci oslabili – a tak na ně zaútočil a zvítězil.

Existuje klasická latinská věta „Bellum omnium contra omnes, pace inter omnes interpellatur“ – válka je přirozeným stavem člověka, přerušeným obdobími míru. My se na život takto nedíváme, ale historicky to tak většina lidí dělá. Z pohledu Muslimů je možné mít vztahy se svými nepřáteli – ať už jsou to muslimové, Židé, nebo kdokoli jiný. Je možné uzavírat dočasné dohody, stejně jako to dělal jejich prorok. Tyto dohody mohou být stále znovu a znovu obnovovány. Ale myslet si, že Saúdové vidí mír tak, jak ho vidíme my Židé, je nesplnitelný sen.

V roce 1949, po izraelské válce za nezávislost, se na Rhodosu konala mírová konference. Arabové trvali na tom, aby se hranice nazývaly „linie příměří“, a ne hranice. Hranice nebyly pevně stanoveny. Arabové nemají představu, že až skončí boje, můžeme být přáteli. Pokud si myslíme, že se Saúdy uzavřeme mírovou dohodu tak, jak ji chápeme my, budeme zklamáni.

Znamená to, že Abrahamovy dohody jsou nesplnitelným snem?

Ne, to neznamená, že Abrahamovy dohody jsou iluzí. Můžeme uzavřít dohodys arabskými zeměmi – pokud budeme mít věci, které od nás chtějí, jako jsou vyspělé technologie, spojení s okolním světem a alternativní cesty namísto Suezského průplavu.

Zajímá je, co z toho mají, nikoliv přátelství. Přátelství je mezi lidmi. Země se spojují kvůli společným zájmům. Abrahamovy dohody nejsou o míru, ale o tom, co je pro obě strany výhodné.

Arabské slovo „salam“ nemá nic společného s hebrejským slovem „šalom“. Kořenem slova „Šalom“ je „plnost, úplnost, dokonalost“. Slovo „salam“, znamená platit. Když se dva lidé sejdou na ceně, je tato platba dokončením celého procesu.

V arabštině je slovo „salam“ podobné hebrejskému slovu „šalomů, ale nemají stejný význam. Slova „islám“ a „salam“ pocházejí ze stejného arabského kořene. Islám znamená „podřízenost“, zatímco “salam” znamená něco jako zvláštní pocit radosti, který má někdo, když se prostřednictvím islámu podřídí Alláhově vůli. Na druhou stranu „šalom“ znamená nechat minulost minulostí, což je pojem, který je islámu zcela cizí. Je zřejmé, že „salam“ a „šalom“ neznamenají totéž.

Následující příklad ilustruje arabský význam tohoto slova v muslimském kontextu. Pokud se podíváte na korespondenci mezi Jemenem a Saúdskou Arábií v průběhu války v roce 1934, psali si vůdci obou stran ty nejhrozivější věci a pak své dopisy uzavírali slovy „salam alejkum“. Tito vůdci se navzájem nenáviděli, ale byli to spoluobčané muslimové, kteří se navzájem oslovovali. Pokud by tedy „salam“ znamenalo mír, jak mohli své dopisy jeden druhému zakončit slovy „salam alaikum“? Jak mohli své dopisy uzavírat slovy „Mír s vámi“? Protože tato fráze nemá nic společného s mírem – jde o podřízení se Alláhovi, to je povinnost, která platí pro obě strany, protože jsou to muslimové.

Máme tedy co do činění s kulturami, které se neuvěřitelně liší od té naší, od Západní kultury, která částečně vychází z kultury hebrejské.

Jsem pro Abrahámovy dohody, a to velmi. Arabské země mají zájem o kontakt, protože Izrael je silný. Důkazem toho je doba, kdy se kontakty mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty začaly brát vážně. Netanjahu vystoupil před Kongresem proti dohodě s Íránem v roce 2015, čímž se vzepřel USA. Ukázal, že Izrael je nezávislou zemí, která může činit vlastní rozhodnutí a byl ochoten postavit se USA. Tehdy se arabské země rozhodly, že mohou s Izraelem obchodovat přímo. To je důvod, proč Saúdská Arábie a Izrael mají již dlouhou dobu dobré vztahy a obě země mají silnou nechuť k Mahmúdu Abbásovi, Hamásu a Muslimskému bratrstvu.

Ale nebylo možné očekávat, že v určitém okamžiku „odborníci“ přijdou na to, že arabský svět je jiný?

Vůbec ne. Málokdo z těchto „odborníků“ zná jazyky nebo si nenašel čas na to, aby se snažil poznávat a chápat kultury muslimského světa. Myslí si, že každý, kdo mluví anglicky, je Američan. Bílý dům ignoroval Kurdy, ale když Irák během války v Zálivu osvobodili, Bílý dům je přivítal jako součást Iráku.

Úředníci Ministerstva zahraničí přišli ke Kurdům a řekli jim: „Musíte přestat s tím, co děláte, přestat se považovat za Kurdy; musíte o sobě přemýšlet jako o Iráčanech.“

Odborníci nečtou Bernarda Lewise. Čtou Edwarda Saida. Jeho přístup je takový, že nikdy nepochopíte jinou kulturu, tak neztrácejte čas tím, že se o to budete pokoušet. Neučte se jazyky a neučte se kulturu. Přístup Bernarda Lewise byl zcela odlišný. On říkal, že se musíte ponořit do kultury a jazyka. Musíte se snažit porozumět tomu, co dělají a říkají z hlediska jejich kultury. Řečeno moderní mluvou, to, co dělají odborníci, je ekvivalentem toho, když člověku řeknete, aby o sobě neuvažoval jako o muži nebo ženě, ale jako o člověku.

Vzpomínám si na reakci jednoho velmi vysokého představitele, když v roce 2011 vypukla válka v Sýrii. Naznačil jsem, že nejde o nic jiného než o návrat dávného šíitsko-sunnitského konfliktu. Jeho reakce zněla: „To přece nemůžeme dopustit!“. Řekl jsem si, že nezáleží na tom, jestli to můžeme nebo nemůžeme dopustit. Faktem je, že oni to tak vidí. Realita je realita, a pokud se rozhodnete ji ignorovat, činíte tak na vlastní nebezpečí.

Promluvme si o 7. říjnu.

Na jedné straně se při útoku Hamásu ukázala slabost Izraele. Na druhé straně Izrael vstoupil do Gazy a přenesl bitvu do Hamasu v takové míře, jakou by málokdo předvídal. Hamás si Židy špatně přečetl.

Jak to ale čtou Saúdové a ostatní státy Perského zálivu?Považují to za projev izraelské slabosti, nebo vidí izraelskou reakci jako projev izraelské síly?

Sílu chápou velmi dobře a Izrael se vrátil velmi silně. Přirozenou vlastností této části světa je obrovská trpělivost – Židé tuto vlastnost nemají, ale všichni ostatní ano. Oni umí čekat. Nechme Saúdy podpis dohody odložit. Je mi úplně jedno, jestli existuje formální dohoda mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, protože jejich vztahy se odvíjejí od toho, jak jsou silní. Vztah je mezi vládami, protože tyto arabské země vládnou shora dolů, na rozdíl od demokracie, kde jsou vůdci voleni občany a musí brát v úvahu vůli lidu, který vedou.

Zdá se, že Izraelci mají na Blízký východ západní pohled. Člověk by si myslel, že by měli mít větší přehled a pochopení pro své arabské sousedy.

Na první pohled je Izrael západní zemí. Ale když se podíváte pod povrch, zjistíte, jak Izraelci reagovali na otázku soudních reforem, které Arabové považovali za zpochybnění práva na spravedlnost.

Slabost – to je další důvod, proč se Hamás rozhodl vrhnout se na Izrael právě teď – ale Izrael má mladou generaci, která po tom všem bude velmi slyšet, bude revoltovat proti politice, armádě, zpravodajským službám a médiím: „Dali jsme v sázku své životy – ne za vás, ale za židovský národ“. To je to, co říkají. Uvidíme, kam to všechno povede. Myslím ale, že to bude ku prospěchu věci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *