The Times of Israel, The quiet after the bloodshed: Photographer captures nature in the aftermath of Oct. 7, By Jessica Steinberg
Gaston Zvi Ickowicz přináší svůj pohled a zachycení zničené krajiny pohraniční oblasti Gazy na výstavě „Pole“, která se koná v jeruzalémském Izraelském muzeu.
Po útoku Hamásu 7. října 2023 se mnozí v uměleckém světě rozhodli reflektovat hrůzné obrazy tohoto dne, například malováním drobných postaviček běžících o život na rozlehlých polích nebo abstraktních postav svíjejících se v mukách. Jiní se zaměřili na místa v okolí teroristického běsnění a ztvárnili ptáky na obloze a známé červené sasanky v jižním Izraeli na jaře.
Na tomto pozadí se fotograf Gaston Zvi Ickowicz snažil zachytit klid po útoku a přítomnost přírody, ať už to byly široké stopy pneumatik tanků IDF v písku, auta z festivalu Nova a pickupy Hamásu, které se zakously do polí v okolí místa konání hudebního festivalu, nebo větve, ostružiny a mělké příkopy, kde se účastníci večírku snažili schovat celé hodiny.
Ickowiczovy práce po 7. říjnu jsou vystaveny na nové výstavě Izraelského muzea v Jeruzalémě s názvem „Pole“, kterou kurátorsky připravili Tamara Abramovitch a Gilad Reich a která byla otevřena 29. září.
Díla zahrnují několik sérií, včetně dvou barevných fotografií, velkoplošné videoprojekce s názvem „Pole“ a menších, zadumaných černobílých prací, které nabízejí nové pohledy na jižní krajinu, jež se nyní natrvalo vryla do izraelského povědomí.
Ickowicz opustil Izrael několik dní po teroristickém útoku Hamásu a odjel se svou partnerkou a malým dítětem na několik týdnů do Londýna, aby unikl bezprostředním, děsivým následkům útoku Hamásu.
Když se po třech týdnech vrátil, okamžitě požádal bezpečnostní složky o povolení vstoupit na pole a silnice v blízkosti pouštního ravu Nova, který byl tehdy považován za uzavřenou vojenskou zónu.
Právě tam Ickowicz poprvé fotografoval díla, která tvoří jeho sérii „Úkryt“, dokumentující jámy, křoviska a brázdy, v nichž se přeživší dlouhé hodiny ukrývali před teroristy, kteří na areál zaútočili.
„Můj úhel pohledu byl vždy nízko a díval se směrem ven,“ řekl Ickowicz, který přesná místa úkrytů identifikoval prostřednictvím přeživších z Novy, kteří se 7. října podělili o svou polohu s rodinnými příslušníky a přáteli a doufali, že budou zachráněni.
„Často sleduji nějaké místo, dokud si nemyslím, že nastal okamžik, kdy ho mám vyfotografovat,“ dodal. „Může to trvat nějakou dobu, i měsíce, a po nějaké době jsem našel ten úhel pohledu, ten okamžik, kdy se to vrátilo do přesného času před večírkem.“
Ickowicz strávil nějaký čas také na silnici č. 232, dnes nechvalně proslulé negevské dálnici, kde teroristé z Hamásu masakrovali obyvatele kibucu a účastníky večírku Nova, blokovali dopravu, stříleli a zabíjeli ty, kteří cestovali v autech a snažili se útoku uniknout.
Právě na této silnici se setkal s archeology a forenzními vyšetřovateli z Izraelského úřadu pro starožitnosti, kteří sbírali předměty z tohoto masakru.
Tato vyšetřování po 7. říjnu byla prvním případem v historii Izraele, kdy byli archeologové využiti při hledání podrobností a identifikaci předmětů. Byly zde nalezeny kusy vozidel, které byly roztaveny smrtící municí použitou teroristy a přeměněny na neidentifikovatelné předměty.
Tyto kusy kovu, zobrazené výše, vyfotografoval Ickowicz jako portréty pro „Objekt“, další sérii výstavy.
Archeologové těmto předmětům nevěnovali velkou pozornost, ale Ickowicz je vnímal jako něco, co nikdy předtím neviděl, a na silnici jich zůstaly desítky. Zachytil snímky silnice č. 232, skvrny po autech, která zde byla spálena, spolu se spálenými stromy u silnice, které byly později pokáceny, a na místo se v průběhu několika měsíců několikrát vrátil.
„Nabízí pocit minulosti, přítomnosti a budoucnosti, když země začíná znovu růst,“ řekl Ickowicz.
Další prvky opětovného růstu a znovu započatého života jsou na Ickowiczových dvoubarevných fotografiích, které ukazují ono dnes již známé pole Nova, hnědou zem vyplněnou zelenou trávou během izraelského jara, v okamžiku východu slunce, obráceného k východu – „v okamžiku, kdy všechno začalo“, řekl Ickowicz. Ústřední video dílo výstavy „Pole“ je viditelné z hlavní galerie Ickowiczových děl, patnáctiminutový panoramatický film ve smyčce, který zobrazuje západní a východní pohled z kibucu Kfar Aza.
Začíná několikaminutovým záznamem, který natočil fotoreportér Roee Idan , který žil v kibucu Kfar Aza a který byl spolu se svou ženou Smadar Idanovou 7. října ráno zabit. Idan byl zavražděn krátce poté, co natočil teroristy, jak se na paraglidech blíží k jeho kibucu, a poslal záběry ostatním pracovníkům zpravodajského webu Ynet, kde pracoval.
Idan a Ickowicz spolupracovali již dříve, když Ickowicz začlenil Idanem natočené zpravodajské záběry do svého díla Západ slunce nad Gazou (2018).
Po teroristickém útoku ze 7. října se Ickowicz k materiálům vrátil a se svolením Idanovy rodiny je začlenil do videodíla a přidal své záběry.
Videopráce je v dialogu s fotografiemi, řekl Ickowicz, ukazuje pohled směrem k pásmu Gazy, který se mění s východem a západem slunce, a usměrňuje tyto okamžiky 7. října, se zvuky, které byly zaznamenány v okolí pásma Gazy, cvrlikání ptáků, bzučení letadel a dronů a vzdálené dunění boje v Gaze.
