Další selhání českých elit

Osmdesát českých osobností, například Tomáš Halík, Anna Šabatová nebo Václav Malý, vydalo Výzvu ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě. V této výzvě požadují po české vládě, aby:

1. připojila se k výzvě Mezinárodního soudního dvora pro okamžité zajištění dostatečné humanitární pomoci obětem konfliktu;
2. postavila se jasně proti veškerému násilí na civilistech a proti jednání extremistů na obou stranách;
3. podpořila kroky mezinárodního společenství ke spravedlivému vyrovnání mezi Izraelci a Palestinci a zajištění bezpečného soužití obou národů;
4. zdůraznila lidský přístup ke všem obětem konfliktu a tím přispěla k obnoveni mírového procesu a k naději na lepší budoucnost pro všechny.

V české historii se bohužel opakovaně objevuje široce rozšířená naivita kulturních a politických elit vůči zlu a totalitě. Tyto elity nezvládly situaci v roce 1938, v roce 1948 ani v roce 1968. Tváří v tvář totalitním režimům a jejich vůdcům se ukazují naši političtí a kulturní představitelé jako naprosto nepřipravení, žijící v iluzích a v konečném důsledku naprosto bezbranní.

Výzva ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě je dalším důkazem této naivity a nezkušenosti. Osobnosti podporující výzvu si zcela zjevně neuvědomují stávající realitu a uchylují se k naprosto obecným požadavkům, aniž by byť jen naznačily, jak tyto požadavky v realitě naplnit. Skutečnosti, kterých si tyto osobnosti zjevně nejsou vědomi:

– Obyvatelé Gazy nejsou nevinnou obětí Izraelské agrese. Naopak, tito obyvatelé Hamás aktivně podporují v jeho činnosti a v úsilí o zničení Izraele.

– Není možné žít v míru a bezpečí vedle národa, jehož cílem je vraždit, mučit, zabíjet a znásilňovat, zničit, vymazat svého souseda („From the river to the sea Palestine will be free“).

– Izrael se musí bránit a má právo se bránit.

– Izrael se aktivně snaží chránit civilisty a dělá vše, aby počet civilních obětí byl co nejmenší.

Signatáři Výzvy ve svém textu zcela zjevně přebírají rétoriku Hamásu a jeho podporovatelů, hovoří například o „bezprecedentní míře násilí proti civilistům a masovému maření životů na území Gazy“. Masové maření životů má už velmi blízko ke genocidě, že ano.

Signatářům výzvy vadí, že „od začátku krize členové vlády opakovaně zpochybnili jednání institucí OSN vůči Izraeli“. Přitom zcela ignorují opakované a prokázané antisemitské jednání orgánů OSN.

Izrael je ve válce. Je to obranná válka, jejímž cílem není zabíjení nevinných civilistů, jak se nám Výzva snaží vsugerovat, natož genocida, ale ochrana vlastních obyvatel před mučením, znásilňováním a vražděním. Vyzývat v této chvíli Izrael k „obnovení mírového procesu“ je stejně absurdní, jako kdybychom v průběhu 2. světové války vyzývali k mírovému soužití s Hitlerem. Ano, válka není hezká, lidé umírají, často i lidé nevinní, často i civilisté, ale někdy je nutná. V zájmu právě těch hodnot, na které se Výzva odvolává, tedy v zájmu bezpečnosti a spravedlnosti.

V občanském zákoníku České republiky je napsáno: „Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout.“ I obyvatelé Gazy jsou nikoliv jako jednotlivci, ale jako celek odpovědní za své jednání. Za to, že si ve volbách zvolili Hamás. Za to, že podporují jeho jednání a požadavky. Odpovědnost za jednání však znamená také nést důsledky svého jednání. A někdy jsou ty důsledky strašné. Jako byly pro německý národ během 2. světové války. Bylo však možné jednat jinak? Měli jsme nechat vyvraždit všechny Židy i jiné národy jen proto, aby Němci nemuseli trpět ve válce? To by signatáři Výzvy chtěli?

Signatáři Výzvy uvádí, že nerozumí současné politice české vlády, tedy bezvýhradné podpoře Izraele. Můžeme říci, že my naopak nerozumíme signatářům a doufáme, že české kulturní a politické elity se snad jednou zbaví své naivity a přestanou být bezbrannou kořistí různých totalit. Hitlera… Stalina… Brežněva… Hamásu…