Truman, který složil prezidentskou přísahu 12. dubna 1945 po smrti F.D. Roosevelta, sehrál úžasnou roli při zrodu státu Izrael.
Židovský svátek Pesach se slaví na památku osvobození Izraelitů z Egypta. Izraelci byli 400 let otroky faraonů, načež se za Mojžíše kolem roku 1300 př. n. l. naplnil Boží slib daný Abrahamovi (Genesis 15,13-16).
Bible popisuje další dva exody, návrat Židů z babylonského zajetí do izraelské země, který umožnil král Kýros, a stavbu Druhého chrámu v Jeruzalémě kolem roku 515 př. n. l. (2 Kron 36,22-23; Ezd 1,1-4). Třetí exodus, o němž se v Bibli rovněž hovoří, je návrat židovského národa do jeho vlastní země, ze které již nebude vyhoštěn. Prorok tento návrat předpovídá v Amosovi 9,14-15:
Přivedu svůj lid Izrael zpět z vyhnanství.
Obnoví zničená města a budou v nich žít.
Vysadí vinice a budou pít jejich víno;
založí zahrady a budou jíst jejich plody.
Zasadím Izrael do jeho vlastní země,
aby už nikdy nebyl vykořeněn
ze země, kterou jsem jim dal,
praví Hospodin, tvůj Bůh.
Zatímco při prvním exodu hrál klíčovou roli Mojžíš a při druhém král Kýros, třetí exodus byl koordinován za 33. prezidenta Spojených států Harryho S. Trumana, který se ujal úřadu přesně před 75 lety, 12. dubna 1945.
Tento den byl zlomový jak pro Trumana, tak pro židovský národ, neboť zahájil proces, který Židy osvobodil z téměř 2000 let trvajícího vyhnanství a otroctví v nacistickém Německu a zároveň naplnil Ámosovo proroctví o trvalém usazení Židů v zemi Izrael.
S tímto Božím příslibem je spojen jeden z nejzajímavějších veršů v Bibli (Jer 32,41), který je vlastně jedinou pasáží v kanonizované Bibli, kdy Bůh říká, že něco dělá „celým svým srdcem“:
Budu se radovat z toho, že jim budu činit dobře, a jistě je v této zemi zasadím celým svým srdcem a celou svou duší.
Moderní Exodus začíná
12. duben 1945 byl klíčovým dnem, který Trumanovi natrvalo změnil život. Jako viceprezident vedl diskusi v Senátu, když mu po zasedání zavolal Rooseveltův asistent Steve Early a požádal Trumana, aby se okamžitě dostavil do Bílého domu. Truman byl doprovozen do pokoje paní Rooseveltové ve druhém patře Bílého domu. Truman si zapsal do svého deníku:
Paní Rooseveltová, Steve Early a plukovník a paní Boettigerová (Rooseveltova dcera) tam byli – paní Rooseveltová mi položila ruku na rameno a řekla: „Prezident je mrtvý.“ To bylo první tušení vážnosti situace, které jsem měl.
Pak jsem se jich zeptal, co pro ně mohu udělat, a ona řekla: „Co pro vás můžeme udělat my?“.
…
Byl jsem velice šokován. Nejsem snadno šokován, ale rozhodně jsem byl šokován, když mi oznámili prezidentovu smrt a tíha vlády padla na má bedra.
Nevěděl jsem, jak bude Země reagovat na smrt muže, kterého všichni prakticky uctívali. Obával jsem se reakce ozbrojených sil. Nevěděl jsem, jaký vliv bude mít situace na válečné úsilí, kontrolu cen, válečnou výrobu a všechno, co vstupovalo do tehdy existující mimořádné situace.
Věděl jsem, že prezident měl mnoho schůzek s Churchillem a Stalinem. V ničem z toho jsem se nevyznal a bylo opravdu o čem přemýšlet, ale rozhodl jsem se, že nejlepší bude vrátit se domů, co nejvíc si odpočinout a postavit se k tomu čelem.
Harry Truman, šokovaný situací, složil přísahu ve zcela zaplněné Oválné pracovně Bílého domu v 19:09, tedy pouhé 2 hodiny a 24 minut po Rooseveltově smrti. Jediná Bible, která se uprostřed této hektické situace našla, byla ta v zásuvce psacího stolu Howella Crima, hlavního uvaděče Bílého domu: levná verze gedeonské bible s jasně červenými okraji stránek. Truman si později posteskl, že kdyby to věděl, vzal by si do Bílého domu Bibli svého dědečka, kterou měl ve své kanceláři. Druhý den se Truman setkal se zástupci tisku na chodbách Kongresu a první, co jim řekl, bylo:
„Chlapci, jestli se někdy budete modlit, modlete se za mě teď. Nevím, jestli na vás, pánové, někdy spadl náklad sena, ale když mi včera řekli, co se stalo, měl jsem pocit, jako by na mě spadl měsíc, hvězdy a všechny planety.“ A tak se stalo.
Od tohoto okamžiku začal zlomový okamžik světových dějin, který vedl ke vzniku státu Izrael o pouhé tři roky později, 14. května 1948. Harry Truman a biblické proroctví hráli v tomto procesu ústřední roli.
PREZIDENT A PROROCTVÍ
Pro Harryho Trumana znamenaly Bible, modlitba a víra velmi mnoho a byly vidět a slyšet téměř ve všem, co řekl nebo napsal. Truman uvedl, že do svých dvanácti let dvakrát přečetl Bibli od začátku do konce a v hrdinech Starého i Nového zákona v ní našel vzory pro svůj život. Díky času strávenému nad Biblí a v nedělní škole dokázal Truman i ve stáří odříkat několik veršů zpaměti. Netajil se svou vírou a pravdivostí Bible. Desatero přikázání, které obdržel od Mojžíše, a Ježíšovo Kázání na hoře pro něj tvořily morální kompas, podle kterého řídil svůj život a politiku, nejprve 10 let jako senátor a poté 8 let jako prezident.
Bez vědomí a pochopení celoživotního pevného osobního vztahu Harryho Trumana k Bibli se jeho činy, které se týkají založení státu Izrael, zdají být pouhým politickým počinem. Mnozí političtí historici vykládají jeho politiku vůči Palestině jako jeden ze způsobů, jak ulovit hlasy amerických Židů a přimět je, aby vypisovali šeky na jeho budoucí kampaně, ale bližší zkoumání Trumanova života tuto představu nepodporuje.
Hlubší analýza prezidentova přesvědčení a politických činů vede ke zcela jiným závěrům a ve skutečnosti jeho politika a rozhodnutí, pokud jde o návrat Židů do Palestiny, vycházely přímo z biblického základu.
První izraelský velvyslanec ve Spojených státech Eliahu Elath a vrchní rabín Isaac Halevi Herzog přišli 10. května 1949 do Bílého domu, aby se setkali s Trumanem a vyjádřili mu vděčnost za prezidentovy kroky, které umožnily vznik Státu Izrael. Truman měl zájem vyslechnout názory vrchního rabína na to, co se stalo, na což mu odpověděl,
„Bůh vás vložil do lůna vaší matky, abyste se stal nástrojem, který po dvou tisících letech přivodí znovuzrození Izraele. Podobné poslání bylo kdysi uloženo hlavě jiné velké země, perskému králi Kýrovi, který rovněž dostal za úkol pomoci vykoupit Židy z jejich rozptýlení a navrátit je do země jejich předků.“
Rabín poté otevřel Bibli a přečetl slova krále Kýra z knihy Ezdráš:
Toto říká perský král Kýros: Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země a určil mi, abych mu postavil chrám v Jeruzalémě v Judsku.
Rabín pokračoval:
„Dostal jsi úkol, který kdysi splnil mocný perský král, a aby i on, stejně jako Kýros, zaujal čestné místo v kronikách židovského národa.“
Podle velvyslance Elatha se Truman po vyslechnutí těchto slov zvedl ze židle a s velkým pohnutím, v jehož očích se leskly slzy, se obrátil k vrchnímu rabínovi a zeptal se ho, zda si jeho počínání ve prospěch židovského národa má skutečně vykládat takto. Byla v této záležitosti skutečně ruka Všemohoucího?
Podle Jewish Telegraphic Agency ze 14. července 1949 shrnul vrchní rabín setkání s Trumanem slovy, že Truman je „úžasný, přímý člověk, který nejen oceňuje židovskou vizi morálních zásad, ale zná i Bibli a respektuje židovské psané zákony“.
Když Truman a jeho přítel Eddie Jacobson později navštívili newyorský židovský teologický seminář, Jacobson ve svém projevu řekl, že jim představí muže, který pomohl založit stát Izrael, ale Truman to rychle přerušil výkřikem: „Jak to myslíte, ‘pomohl založit’? Já jsem Kýros. Já jsem Kýros.“
Alfred Lilienthal, odpůrce Trumanovy palestinské politiky, který pracoval na americkém ministerstvu zahraničí a účastnil se konference o založení OSN v San Francisku, než přešel jako právník antisionistické Americké rady pro judaismus ve Washingtonu, uvedl svůj názor na Trumanovu motivaci k uznání státu Izrael:
„Truman byl biblický fundamentalista, který se neustále odvolával na Deuteronomium 1:8, aby ospravedlnil své činy: Hle, dal jsem vám tuto zemi. Vejděte a ujměte se země, o které Hospodin přísahal, že ji dá vašim otcům – Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi – a jejich potomkům.“
Clark Clifford, který v letech 1946-1950 pracoval jako prezidentův zvláštní poradce, se při rozhovoru pro C-SPAN 28. července 1991 zamyslel nad Trumanovými motivy v izraelské otázce:
Řekl, že v knize Deuteronomium se objevuje text, v němž Bible slibuje Židům. Ten jazyk zněl asi takto: „Přijde den, kdy budete uvedeni do země svých otců a ta se stane vaším vlastnictvím“. Věřil, že udělá všechno pro to, aby jim pomohl získat jejich vlast.
Clifford v rozhovoru s Richardem Holbrookem, bývalým náměstkem ministra zahraničí USA, v roce 1988 vyprávěl, že se s ním Truman podělil o své myšlenky týkající se starozákonních proroctví o návratu Židů do zaslíbené země. Clifford, který se považoval za amatéra, pokud jde o Bibli, si vzpomněl, jak si s prezidentem vyměňoval verše. Jedním z nejpůsobivějších veršů byly první verše 34. kapitoly knihy Deuteronomium:
„Mojžíš pak vystoupil na horu Nebo z Moábských plání na vrchol Pisgy naproti Jerichu. Tam mu Hospodin ukázal celou zemi – od Gileádu až po Dan, celé Neftalímovo území, území Efrajimovo a Manasesovo, celou judskou zemi až ke Středozemnímu moři, Negev a celý kraj od Jericha, města palem, až po Sóar.“
Podle Clifforda byste si mohli vzít starou biblickou mapu a vidět na ní hranice dnešního Izraele.
BŮH JE VĚRNÝ
Harry Truman je možná nejnepravděpodobnějším prezidentem Spojených států vůbec, ale jeho úžasná role při zrodu státu Izrael vypovídá o pečlivém plánování Všemohoucího při uskutečňování jeho plánů. Bůh je věrný svým slibům, a to jak jednotlivcům, tak národům.
Podle Bible má všechno svůj určený čas a jedním z nejzmatenějších detailů druhé světové války bylo, že v letech 1933 až 1945 vládli světu dva státníci se silnou vůlí: Adolf Hitler a Franklin Delano Roosevelt. Oba čelili v dubnu 1945 předčasné a náhlé smrti. Roosevelt zemřel 12. dubna ve věku 63 let na masivní krvácení do mozku a Hitler spáchal 30. dubna ve věku 56 let sebevraždu.
Král Šalomoun píše knihu Kazatel (3,1-8):
Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:
Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,
čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,
čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,
čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat,
čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,
čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,
čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.
Stejně jako byl Bůh věrný svému slibu, že shromáždí a vzkřísí mrtvé kosti v izraelské zemi (Ez 37,1-14) a znovu založí stát Izrael v jeho starobylé vlasti, dodržel i svůj slib o Mesiášově utrpení, smrti a vzkříšení (Iz 53,1-12), který dnes slavíme my křesťané. Kristus skutečně vstal z mrtvých!
Ale přátelé, před námi je ještě zaslíbení zmíněné v Iz 52,14-15:
Jako se nad ním mnozí zděsili, (že nelidsky byl napohled zohaven – už ani člověku nebyl podoben),
tak mnohé národy zase ohromí: I králové kvůli němu oněmí, až spatří nevýslovné, až neslýchané pochopí.
Text obsahuje úryvky z knihy Risto Huvila „Zázrak Izraele a prezident Truman“ (2018).
Zdroj: israel.cz
