The Times of Israel, With October 8 art exhibit, a Gaza border kibbutz bravely looks to the day after, By Jessica Steinberg
Inspirována dočasným pobytem politika Bennyho Gantze v kibuce Jad Mordechaj, jedna z obyvatelek kibucu v prostrách bývalé truhlářské dílny umístila umělecká díla vzdoru vůči následkům útoku Hamásu.
7. října 2023 se Limor Livneová choulila se svým manželem a dcerami v uzavřené místnosti svého domu v Jad Mordechaj, když se teroristé pokoušeli proniknout do kibucu.
O rok a jeden den později stála Livneová uprostřed bývalé truhlářské dílny kibucu, která je nyní výstavním prostorem pro výstavu „A slunce nezůstalo stát“ s díly 40 umělců, z nichž mnohá vznikla během posledního roku od teroristického útoku Hamásu, který způsobil spoušť a smrt v pohraniční oblasti Gazy.
„ Potřebovala jsem udělat něco pro region,“ řekla Livneová, „něco, co by nám dalo důvod dívat se dopředu.“
Název výstavy, která byla zahájena 8. října a bude otevřena do 26. října, je převzat z hebrejského názvu knihy Američanky Margaret Larkinové z roku 1968 o bojích u kibucu Jad Mordechaj během války za nezávislost v roce 1948, kdy zde členové kibucu zadržovali brigádu egyptských vojáků.
Nyní jsou události 7. října další kapitolou téhož boje za nezávislost a svobodu, řekla Livneová.
Výstava začíná v bývalé truhlářské dílně, kde kdysi pracoval Livneové tchán, se stěnou plnou červených srdcí a modrých očí pomalovanou graffiti od pouličního umělce Binského.
Některá díla jsou bizarní, jiná vážnější, od díla Gabi Zeltzmanové „Believe“ (Věřit), kopule z bublinkové fólie ve tvaru srdce naplněné medem, které hláskuje slovo Believe (Věřit), až po fotografii Tamar Karavanové s krajkovanýma rukama držícíma pletené červené a bílé květy, což je gesto babičky, která přežila holocaust a jejíž pletací a šicí dovednosti jí zachránily život a umožnily rodině najít cestu k obnově.
Ve skleněné vitríně jsou umístěny jemně leptané kovové postavy „Surfování“ od Zadoka Ben Davida, jejichž předlohou jsou surfaři, které potkal v Tel Avivu a kteří byli evakuováni ze svých domovů v kibucu na jihu země. Vedle jsou dvě digitalizované fotografie umělkyně z Be’eri Sophie Berzon Mackie, které vznikly po její evakuaci ze zdecimovaného kibucu a navazují na řadu jejích děl zobrazujících zvířata na fantastických místech, jako je sova přiléhající k Měsíci a jelen stojící na balvanu ve vesmíru.
„Červený poplach“, olejomalba pole bílých květin, které je kompenzováno požáry hořícími v pozadí, je dílem Livneiny tchyně Nurit Livne, která maluje obrazy charakteristických sasanek na jihu. Malíř Shai Azoulay vytvořil olejomalbu „Princezna v zajetí“, která vychází ze svědectví bývalé rukojmí z kibucu Kfar Aza Amit Soussany, kterou teroristé z Hamásu odvedli 7. října s kopáním a křikem do Gazy.
Yad Mordechai měl 7. října větší štěstí než ostatní okolní kibucy. Pohotovostní oddíl kibucu se v časných ranních hodinách dozvěděl o tom, co předpokládal jako relativně malý útok Hamásu, a byl připraven k obraně u vstupní brány a na polích.
„Byl to velký zázrak, obrovský zázrak,“ řekl Livneová a vyprávěla, že kibuc na to ráno naplánoval komunitní triatlon, na jehož start se mělo vyrazit v sedm hodin ráno a který měly běžet mošav Netiv Ha’asara a kibuc Be’eri. Ironií osudu to byl raketový útok z Gazy v 6:29 ráno, který všechny zadržel doma.
Livneová zavolala své švagrové do Be’eri, která jí pošeptala, že drží nůž a schovává se ve skříni. Livneová řekla, že popadla svůj vlastní „nůž Meira Adoniho“, kuchyňskou čepel pojmenovanou po izraelském šéfkuchaři.
„Byli jsme vyděšení. Myslela jsem, že nás to zachrání,“ řekla a nevěřícně zavrtěla hlavou.
Když se setmělo, rodina Livneových odjela autem k přátelům do Ra’anany a cestovala během mohutné raketové palby, která podle Livneové připomínala konec světa.
Nakonec strávili šest měsíců v hotelu v Hadeře se zbytkem Jad Mordechaj a teprve v březnu se přestěhovali zpět domů.
„Od toho, co se stalo, si udržuji určitý emocionální odstup,“ řekla Livneová. „Moc nepláču.“
Místo toho se stále něčím zabývá.
Livneová se mimo jiné stará o nemovitosti kibucu a zorganizovala pronájem domu pro šéfa strany Národní jednota Bennyho Gantze, který se do kibucu v březnu dočasně přestěhoval na znamení solidarity s regionem.
„Měli jsme z toho skvělý pocit, že po pocitu opuštěnosti 7. října přijel žít právě sem,“ řekl Livneová.
Oba se spřátelili a byl to právě Gantz, kdo Livneovou přesvědčil, aby výstava pokračovala a byla otevřena 8. října, den poté, co se v celé zemi konaly vzpomínkové akce na masakr.
„Řekl: ‚Osmého pokračujeme, chceme se obrátit čelem vpřed,‘“ řekla Livneová.
Byl to impuls, který Livne potřebovala. Od izraelských a amerických filantropů získala finanční prostředky na najmutí profesionálního producenta výstavy a kurátorů, kteří pomohli vybrat směs umělců z Tel Avivu a jihu, kteří se výstavy zúčastnili.
Nejdříve zavolala Tamar Karavanové, dceři sochaře Dannyho Karavana, která je sama umělkyní. Obě ženy se aktivně přátelí na Facebooku a Karavanová se 7. října ozvala Livne, aby ji zkontrolovala.
O měsíc později se Livneová zeptala Karavanové, jak s akcí začít, a Karavanová, která žije v Tel Avivu, nabídla jména a kontakty na profesionály z uměleckého světa, kteří by mohli s Livne výstavu připravit.
„Kvůli tomuto projektu jsem byla v kontaktu s mnoha lidmi,“ řekla Livneová, která se narodila a vyrostla v Beerševě. Do Jad Mordechaje se přestěhovala před 27 lety poté, co se provdala za rodáka z kibucu, jehož rodiče patřili k zakladatelům komunity.
Připravit expozici znamenalo také přidat ochrannou střechu na starou tesařskou dílnu nad původním, dřevěným trámovým stropem, stejně jako elektřinu a vodovod. Samotný stárnoucí prostor, postavený v roce 1949, několik měsíců poté, co se členové kibucu postavili egyptské armádě, je svědectvím o odolnosti Jad Mordechaje a zbytku regionu tváří v tvář opakujícím se tragédiím.
„Potřebovala jsem to udělat,“ řekla Livneová.
