Hayim Nahman Bialik (nli.org.il)
Po mé smrti
Po mé smrti pro mě truchlete takto:
“Byl jeden člověk – a hle, už není;
Před svým časem zemřel tento muž
a píseň jeho života v půli taktu se zastavila;
a ach, to je smutné! Ještě jednu píseň měl
a teď je ta píseň nadobro pryč,
navždy odešla!
A to je velmi smutné! I harfu měl
živou bytost a šumící
a básník v ní svými slovy
všechna tajemství svého srdce odhalil,
a všem strunám jeho ruka dala dech
ale jedno tajemství jeho srdce skrývalo,
kolem dokola jeho prsty hrály,
a jedna struna zůstala němá,
němá až do dnešního dne!
A to je smutné, velmi smutné!
Po všechny dny se ta struna hýbala,
němá se hýbala, němá se třásla,
po své písni, po svém milovaném vykupiteli
toužila, žíznila, smutnila a tesknila
jak srdce teskní po svém vyvoleném:
a ačkoli váhala, každý den čekala
a tajným sténáním ho prosila, aby přišel,
a on váhal a nikdy nepřišel,
nikdy nepřišel!
A velká, velká je to bolest!
Byl tu muž – a hle, už není,
a píseň jeho života v půli taktu se zastavila,
ještě jednu píseň měl zazpívat,
a teď je píseň nadobro pryč,
navždy odešla!”
Hayim Nahman Bialik (1873-1934) byl básník, spisovatel, redaktor, překladatel a nakladatel. Byl jedním z největších hebrejských básníků a inovátorů hebrejského jazyka, patřil k zakladatelům nového oboru hebrejské dětské literatury a díky svému velkému vlivu se stal obecně známým jako “národní básník”.
Bialik se narodil v Ruském impériu ve vesnici Radi na území dnešní Ukrajiny. Bialik o svém rodném městě napsal: “Místo lesů a polí a půvabná oáza, plná skromné krásy, prosté a zdravé přírody, spokojené se svým údělem a spokojené s málem.” Když mu bylo šest let, rodina se přestěhovala do nedalekého města, kde se skromně živila provozováním hostince ve svém domě. V sedmi letech Bialikův otec zemřel, a proto byl poslán žít do domu svého přísného a zbožného dědečka. Během tohoto období života v dědečkově domě zažil velkou krutost ze strany svých učitelů a bratranců.
V sedmnácti letech odešel Bialik studovat do Voložinské ješivy, kde napsal své první známé dílo El Hatzipor (“Ptáku”). Hluboké zážitky z dětství a studia v ješivě se odrážely v jeho rozmanitých dílech po celý život.
Dílo H. N. Bialika
V devatenácti letech se Bialik přestěhoval do Oděsy, která byla v té době rušným centrem hebrejského kulturního a duchovního života. Žil zde po většinu svého dospělého života a napsal zde většinu svých děl. V Oděse také začal publikovat svá díla a získávat uznání. Přátelil se s významnými osobnostmi hebrejské kultury a sionistického hnutí, jako byli Moše Leib Lilienblum, Jehošua Ḥana Rawnitzki, Elhanan Lewinsky, Meir Dizengoff a S. Ben-Zion, a společně s nimi podporoval řadu významných kulturních podniků.
V roce 1903, zděšen výpověďmi svědků, které se objevily po pogromu v Kišiněvě, napsal Bialik knihy “O porážce” a “Ve městě porážky”, dvě ze svých nejznámějších a nejdojemnějších děl. V roce 1924 emigroval se svou ženou do mandátní Palestiny a usadil se v Tel Avivu. Zemřel v roce 1934 a byl pohřben na hřbitově Trumpeldor. Jeho pohřbu se zúčastnily tisíce truchlících.
Bialikovo dílo zaujímá významné místo v hebrejském literárním kánonu. Je známý svým talentem popisovat moderní život a reagovat na aktuální události kombinací novátorských hebrejských a biblických a talmudických výrazů. Bialik psal básně pro dospělé i děti, povídky, eseje, překlady, komentáře i básně v jidiš. Byl jedním ze zakladatelů nakladatelství “Moriah” a “Dvir”, redigoval sborník známý jako Sefer HaAggadah (“Kniha legend”) a pracoval ve Výboru pro hebrejský jazyk. Mnoho jeho písní bylo zhudebněno a stalo se populárními hity.
Izraelská národní knihovna shromáždila mnoho fascinujících materiálů týkajících se Bialíka. Tyto předměty odhalují různé aspekty jeho práce, života a širokých kulturních snah. V knihovně si můžete prohlédnout různá vydání jeho spisů pro dospělé i děti, včetně originálních děl psaných jeho vlastnoručně, korespondenci, fotografie, novinové články, nekrology a další. Kromě toho si můžete poslechnout nahrávky jeho písní v podání izraelských umělců.
