Příběh jako z pohádky. Jednoho dne založí český přistěhovalec kibuc Sarid, vysadí strom a následně židovští přistěhovalci dalších 13 tisíc různých stromů. Les se stane symbolickým darem prezidentu TGM za jeho boj proti antisemitismu. V pohnutých dobách je les zapomenut a čeká 90 let na spasení.
Je to paní Michaela Vidláková, která se před několika lety vydá do Izraele, jde po stopách svých předků a v archivech kibucu Sarid nalézá zmínku o tomto historickém unikátu. Pak už na scénu vstupuje KKL-JNF (Židovský národní fond), který následně organizuje kompletní revitalizaci, dosadbu a vyčištění lesa.
Zahájení letošní brigádnické sezony v Masarykově lese (v úterý 19. března) bylo významné účastí představitelů KKL-JNF z Tel Avivu i Prahy, české ambasády, dobrovolníků v čele s jedním senátorem, a kulturním vystoupením dětí z místní školky. Projevy pak vedly k zamyšlení na údělem a soužitím člověka v tomto neklidném světě a víře, že generace zde přítomných dětí bude žít v míru. Jak praví klasik: „Soužití v různosti obohacuje, soužití v neznalosti ohrožuje.”
VIDEO: Výsadba stromků u kibucu Sarid a Lavi
Kibuce obecně jsou jakási zemědělská družstva, která aby přežila, prošla proměnou od přidružené výroby po privatizaci. Dnes nabízí svou produkci ve vlastních obchodech a restauracích. Levně nakoupíte datle dvakrát větší než evropské, pomeranče chutnající jinak než jsme zvyklí a exotické koření Za’ Atar, které exoticky chutná a voní v každém jídle, které vám servírují.
Nejen kibuce, ale celý Izrael se potýkal s nedostatkem vody. Dnes se 85 procent odpadní vody přečišťuje, mořská voda se odsoluje a je vhodným obchodním artiklem pro navázání a vylepšení vztahů s tradičními nepřáteli Izraele. V letošním předjaří navíc pomohl sám pán Bůh, vydatně pršelo, a pramen Jordánu byl „překypující živel“, jak to kdysi bylo psáno v Bibli.
VIDEO: Poutníci u Jordánu demonstrují, jak asi vypadal křest Ježíše Nazaretského
Od pramene Jordánu to byl již jen skok na Golanské výšiny. Se smíšenými pocity jsme se blížili k vrcholu – po jedné straně tabulka „Nevstupovat – zaminováno“, po druhé straně pasoucí se stáda krav. O největší tankové bitvě od 2. světové mezi Sýrií a Izraelem na Golanech v roce 1973 se toho moc neví, ale tehdy měl Izrael namále. Více napoví kniha Tanky, které zachránily Izrael, jejíž mottem je: „Kdyby na Golanech byly lesy, nebyla by válka, neboť lesem tanky neprojedou.”
Tel Aviv nás přivítal svátkem Purim. Jedná se o „židovský karneval“ na oslavu záchrany židů krásnou Ester před krvežíznivým perským Hamanem ve 4. století před naším letopočtem. Slavnost je spontánní, celé rodiny promenádují v převlecích všeho druhu a z dárků, které si přátelé předávají, jsou nejoblíbenější tzv. Hamanovi uši – trojhránky s mákem, ořechy a marmeládou. Málokdo si všiml, že těmito trojhránky jsme byli pohoštěni na setkání s velvyslancem Martinem Stropnickým.
Svátek Purim má zvláštní přitažlivost i za hranicemi. V roce 1991 při válce v Zálivu v době svátku zaútočil Saddám Husajn na Izrael 40 raketami Scud. Letos to ale sousedé na Purim nestihli, o den se zpozdili, a tak jsme mohli v sobotu 23. března z Tel Avivu bezpečně odletět.
