Nezačnou-li Američané a Rusové brát vážně hrozbu íránsko-izraelské války, dojde dříve či později k daleko většímu střetu, než který sledujeme nyní v Sýrii. Skutečným vládcem Damašku už totiž dávno není loutkový prezident Bašár Asad, a není jím ani Vladimir Putin. Je to Írán, který se stále více posunuje k izraelské hranici.
Je iluzí si myslet, že se syrská válka po porážce Islámského státu rychle chýlí ke konci. Válka se již před lety stala jedním z hlavních bojišť odvěkého sunitsko-šíitského sváru reprezentovaného hlubokým nepřátelstvím Saudské Arábie a Íránu. Jako jedno z míst svého soupeření se Spojenými státy si Sýrii vstupem do války v roce 2015 vybralo také Rusko. Na syrském území navíc dnes zcela otevřeně proti tamějším Kurdům bojují Turci. A do války je stále více vtahován Izrael. Tamější občanská válka se tak stala místem střetu největších armád celého blízkovýchodního regionu.
Izrael nedávno ztratil poprvé po pětatřiceti letech v boji stíhačku. Naposledy se to stalo v roce 1982 v rámci takzvané první libanonské války. Není se zas až tak moc čemu divit, dříve či později k tomu dojít muselo. Je vlastně až překvapivé, že k tomu došlo tak pozdě. Během posledních několika let se totiž do bojových operací v Sýrii s primárním cílem omezit vyzbrojování libanonské šíitské teroristické organizace Hizboláh (ve svém arzenálu má 100 až 150 tisíc raket namířených na Izraelská města) zapojily již stovky izraelských letadel.
„Za nebezpečí skutečně ohrožující samotnou existenci židovského státu považují v Jeruzalémě právě Írán. A teheránští představitelé si neodpustí jakoukoli příležitost, kdy by neopomenuli zdůraznit své odhodlání vymazat Izrael z mapy světa.“
Většinou izraelské letectvo syrské území ostřeluje z vlastního nebo z libanonského vzdušného prostoru. Někdy se však musí vypravit hluboko do Sýrie. Přesně to se opět stalo počátkem února, když izraelská letadla zaútočila na Íránci spravovanou leteckou základnu nacházející se uprostřed syrské pouště nedaleko Palmýry. Ze základny bylo několik hodin předtím vysláno íránské bezpilotní letadlo, které po devadesáti vteřinách letu nad izraelským územím Izraelci sestřelili. Lze předpokládat, že se jednalo o test izraelské bdělosti či o potenciální propagandistickou akci. Jednu z osmi izraelských stíhaček pak při návratu z mise trefila ruská raketa syrské protivzdušné obrany. Izrael okamžitě zaútočil na osm dalších cílů – tři spojené se syrskou protivzdušnou obranou a pět s íránskými jednotkami operujícími na syrském území.
Izrael dává od počátku syrské války jasně najevo, že se nechce do bojů nechat vtáhnout a že se nepřiklání k žádné z bojujících stran. Vlastí syrská válka vedená jednoznačně na náboženském a etnickém principu prostě není válkou izraelskou. Zároveň však Jeruzalém od počátku pečlivě sleduje právě konání Íránu a zejména vyzbrojování zmíněného Hizboláhu, který – ač libanonskou organizací – je přímo podřízen nejvyššímu velení íránských Revolučních gard. Izrael tak v průběhu bojů opakovaně demonstroval připravenost zasáhnout dodávky sofistikovaných íránských zbraní do Libanonu nebo budování íránských základen či základen Íránem řízených šíitských organizací nedaleko izraelských hranic.
Íránské impérium
Se sunitským terorismem se Izrael do určité míry naučil žít a nevyhodnocuje jej momentálně jako smrtelné nebezpečí. Za nebezpečí skutečně ohrožující samotnou existenci židovského státu považují v Jeruzalémě právě Írán. A teheránští představitelé si neodpustí jakoukoli příležitost, kdy by neopomenuli zdůraznit své odhodlání vymazat Izrael z mapy světa.
Celá přestřelka navíc jednoznačně ukázala, kdo je v Damašku skutečným vládcem. Není to již dávno syrský prezident Bašár Asad. Ten se stal pouhou loutkou závislou na podpoře Moskvy a Teheránu. Hlavním hybatelem ale není ani Vladimir Putin, byť je na něm Asad bezprostředně závislý. Stejně jako v Iráku a Libanonu se i v Sýrii stal skrze své Revoluční gardy hlavním hráčem právě Írán. Ten se systematicky, a nutno dodat že úspěšně, snaží vybudovat mezi Středozemním mořem a Indickým oceánem kontinuální šíitské impérium. Faktem je, že sunitské síly (byť v Sýrii tvoří sunité většinu obyvatelstva) na syrském bojišti v posledních letech prohrávají. Írán se tak pomalu ale jistě posunuje k izraelské hranici. Nebudou-li Američané a hlavně Rusové brát hrozbu íránsko-izraelské války vážně, dojde dříve či později ke střetu daleko většímu.
Zdroj: http://zdroj.cz/pojar-o-syrii-jde-o-stret-nejvetsich-armad-regionu
Autor: Tomáš Pojar
Zdroj foto: www.zdroj.cz
