Francouzská armáda vypálila 326 domů a vyvraždila více než polovinu obyvatel vesnice. Francouzští vojáci znásilnili mnoho žen a dívek a poté je zavraždili… – popis masakru civilistů francouzskými jednotkami v první válce v Indočíně.
Zvěrstva páchaná Francouzi během alžírské války v 50. letech 20. století na Alžířanech zahrnují záměrné bombardování a zabíjení neozbrojených civilistů, znásilňování, mučení, popravy prostřednictvím „letů smrti“ nebo pohřbívání zaživa, krádeže a rabování – popis zvěrstev páchaných francouzskými jednotkami během alžírské války za nezávislost.
Nejnovější nárůst antisemitských nálad opět posunul otázku judeofobie do epicentra veřejné debaty.
Nepřátelství vůči židovskému národu – neboli antisemitismus – je označováno za nejstarší formu nenávisti, která v průběhu času mutuje z jedné formy do druhé.
Galská žluč
V posledních desetiletích se těžiště protižidovských předsudků přesunulo od židovského jednotlivce k židovskému kolektivu – tedy k židovskému státu. V poslední době se objevila ještě jedna mutace… „soudní antisemitismus“.
Jedním z nejkřiklavějších příkladů byla nedávná podpora, kterou Francie vyjádřila rozhodnutí žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karima Chana vydat zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Yoava Gallanta.
Koncem minulého měsíce francouzské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení uvedlo, že podporuje nezávislost ICC a jeho boj proti „beztrestnosti“.
Je příznačné, že tento překvapivý krok Francie odráží výrazný odklon od postojů jejích západních spojenců, jako jsou Velká Británie a USA, kde prezident Biden toto rozhodnutí odsoudil jako „nehorázné“. Britský premiér Rishi Sunak označil krok Mezinárodního trestního soudu za „hluboce neužitečný“ a poznamenal, že neprospěje trvalému příměří ani nezlepší humanitární situaci v Gaze. Podle Sunaka by to nijak nepřispělo ke zlepšení poskytování pomoci Gaze ani k vyhlídkám na dosažení udržitelného příměří.
Na rozhodnutí Paříže je obzvláště zarážející, že Francie má ze všech západních zemí po druhé světové válce pravděpodobně nejhorší výsledky v oblasti dodržování lidských práv, přičemž kronika krvavých zvěrstev se táhne od Indočíny až po severní Afriku (viz úvodní výňatky).
Diskutabilní zdůvodnění
Francouzské ministerstvo zahraničí uvedlo jako důvod svého rozhodnutí dvě tvrzení – obě stejně diskutabilní.
Pokud jde o první – „beztrestnost“: Jak poznamenal plukovník Richard Kemp (bývalý velitel britských sil v Afghánistánu), žádná jiná armáda nikdy nepostupovala tak pečlivě, aby se vyhnula civilním obětem, a nedosáhla tak nejnižšího poměru mrtvých civilistů a bojovníků v historii moderních městských válek. Podobně předseda katedry městských válečných studií na West Pointu John Spencer označil izraelskou minimalizaci vedlejších ztrát za „bezprecedentní“ a tvrdil, že Izrael nastavuje „zlatý standard“, pokud jde o vyhýbání se civilním ztrátám. Ve skutečnosti bychom jen těžko hledali jiný příklad země, která dodává potraviny a humanitární pomoc nepřátelskému obyvatelstvu tak, jak to dělá Izrael v Gaze.
Pokud jde o druhý bod – zachování nezávislosti Mezinárodního trestního soudu: Přestože je to na první pohled záslužné, vyznívá to také zřetelně prázdně. Koneckonců, pokud to znamená poskytnout ICC neomezenou volnost rozhodovat podle vlastního uvážení, bez omezení pravdivosti, spravedlnosti nebo slušnosti, co mu zabrání odsoudit nějakého nešťastného obžalovaného k upálení na hranici za to, že zpochybnil, že svět je plochý? Nebo že Izrael „používá hladomor jako zbraň… v Gaze“ navzdory pravidelným převozům nákladních aut, která přivážejí tisíce tun potravin pro obyvatele Gazy – z nichž mnozí se aktivně podíleli na zvěrstvech 7. října.
Zjevná zaujatost
Tato hrubá protiizraelská zaujatost se projevuje tím, že Francie omezila své vojenské dodávky židovskému státu právě poté, co byl vystaven barbarskému útoku z Gazy…, kterého se zúčastnila velká část veřejnosti, nebo jej alespoň schvalovala… Francouzský ministr obrany Sebastien Lecornu proto prohlásil, že nařídil vládním úředníkům, aby po 7. říjnu „ještě přísněji“ prověřovali vývoz do Izraele – a nechal nás přemýšlet o tom, jak by Francie, která má asi sedmkrát více obyvatel než Izrael, reagovala, kdyby utrpěla nevyprovokovaný útok, při němž úměrně tomu zahynulo téměř 100 000 jejích občanů!
Tento pocit protiizraelského nepřátelství se odráží ve vnímání Francie izraelskou veřejností. V nedávném průzkumu mezi tisícovkou dospělých Izraelců 55 % z nich uvedlo, že francouzská společnost je antisemitská, což je podstatně více než hodnocení takových nálad v Polsku, Německu a Británii.
Zdá se, že tato zjevná zaujatost zasahuje i do dalších oblastí. Nedávno jsem zveřejnil analýzu, která zdůraznila některé „nepříznivé“ vzorce chování Paříže, které škodí jak Izraeli, tak jeho strategickému spojenci Ázerbájdžánu. Zdůraznil jsem v ní nebezpečí, že francouzská vojenská technika zaslaná do Libanonu padne do rukou Hizballáhu, vyhlídku, že francouzská výzbroj dodaná Arménii, úhlavnímu protivníkovi Ázerbájdžánu, padne do rukou Ruska nebo Íránu a Sýrie, nejnebezpečnějších nepřátel Izraele. Ironií osudu se Paříž snaží podepřít přetrvávající pozůstatky své koloniální minulosti tím, že podkopává původní obyvatelstvo svého tichomořského panství Nová Kaledonie. Zdá se totiž, že za jejími tvrzeními, že Baku podnítilo nedávné nepokoje za nezávislost, se skrývá protiasadovská zášť. Jak sardonicky poznamenal NYT: Francie neposkytla žádné konkrétní údaje na podporu tohoto tvrzení, které Ázerbájdžán důrazně popírá.
Těžko rozluštitelné.
Je obtížné rozluštit logickou šifru toho, co se zdá být ze strany Paříže zbrklým a krátkozrakým jednáním. Minulý týden totiž Francie zakázala Izraeli účast na hlavní výstavě zbraní, ale přivítala země s více než pochybným demokratickým a humanitárním kreditem… včetně Turecka, Saúdské Arábie a Číny!!!
Ať už je však důvod jakýkoli, jak jsem již napsal, zdá se, že se na obzoru stahují zlověstná mračna francouzsko-izraelského napětí.
