Přinášíme vám překlad komentáře MELANIE PHILLIPS ze serveru Jewish New Syndicate. Melanie Phillipsová, britská novinářka, hlasatelka a spisovatelka, píše každý týden sloupek pro JNS. V současné době působí jako sloupkařka londýnských Timesů a její osobní a politické paměti Guardian Angel vyšly v nakladatelství Bombardier, které v roce 2018 vydalo také její první román The Legacy. Přístup k jejímu dílu naleznete na adrese: melaniephillips.substack.com. Komentář v anglickém jazyce najdete zde.
Spojené státy a Británie překračují červenou linii.
Hrozí, že jejich bezbřehá posedlost „dvoustátním řešením“ povede pouze a jenom k podpoře Hamásu.
Obavy, že medvědí objetí Bidenovy administrativy vůči Izraeli je předehrou k jeho sežrání zaživa, tento týden dramaticky zesílily.
Ve středu mluvčí amerického ministerstva zahraničí Matthew Miller prohlásil, že administrativa „aktivně usiluje o vytvoření nezávislého palestinského státu se skutečnými bezpečnostními zárukami pro Izrael“.
Potvrdil tak zprávu hebrejskojazyčného zpravodajského webu Walla, že ministr zahraničí Antony Blinken den po válce v Gaze nařídil úředníkům, aby prověřili možnost amerického a mezinárodního uznání „státu Palestina“.
Jeden z vysokých amerických představitelů webu sdělil, že složky Bidenovy administrativy doporučují směřovat k uznání palestinského státu jako k prvnímu kroku v obnoveném mírovém procesu, a nikoli jako výsledek jednání mezi stranami.
Zdá se, že tyto „prvky v Bidenově administrativě“ jsou v souladu s britskou vládou. Dva dny před vydáním zprávy britský ministr zahraničí lord Cameron na recepci v Londýně ohromil pozorovatele prohlášením, že britská vláda zvažuje formální uznání „státu Palestina“, a to i na půdě OSN.
„Mohla by to být jedna z věcí, která pomůže učinit tento proces nezvratným,“ řekl.
Od začátku války v Gaze bylo jasné, že Británie i Amerika využívají této vřavy k prosazování své posedlosti „řešením dvou států“. Jedna věc je tlačit na posun směrem k palestinskému státu. Jeho jednostranné uznání však překračuje červenou linii.
Oficiální uznání neexistující „Palestiny“ je součástí strategie diplomatické války proti Izraeli, kterou prosazují ti, kdo chtějí vidět židovský stát zničený.
Z koncepčního hlediska je to směšné, protože jde o uznání „státu“, který nemá žádnou fyzickou podobu ani hranice, což by rázem odstranilo nutnost, aby palestinští Arabové souhlasili s tím, že budou žít v míru po boku Izraele. Namísto toho by ještě více podnítilo jejich odmítání práva Izraele na existenci.
Jak přesně by se takový stát demilitarizoval? Kdo by zajistil, aby neměl přístup ke zbraním, které by mohly ohrozit izraelské civilisty? Co přesně si USA představují pod pojmem „skutečné bezpečnostní záruky“ pro Izrael?
Naznačují snad, že by je vymáhala Organizace spojených národů spolupracující s Hamásem? „Skutečné bezpečnostní záruky“ jako rezoluce OSN č. 1701 z roku 2006? Tu, která požadovala, aby oblast mezi izraelsko-libanonskou hranicí a řekou Litani byla vyklizena od všech ozbrojených sil kromě libanonské armády a mírových sil OSN? Oblast, kde Hizballáh rozmístil 150 000 raket, které může každou chvíli vypustit na Izrael, a odkud denně podniká útoky?
Až dosud se Británie a Amerika oprávněně stavěly proti jednostrannému uznání palestinského státu jako aktu zákeřné agrese proti Izraeli. Nyní navrhují, aby se k němu připojily.
A jaká je to vhodná doba k oznámení, když se Izrael nachází ve válce o svou existenci po nejhorším vyvražďování Židů od holocaustu. Zatímco IDF dosahují bolestivých pokroků při likvidaci Hamásu, Británie a Amerika nyní daly této teroristické organizaci obrovskou pobídku k dalšímu boji.
Stejně absurdní byly i další Cameronovy výroky. Řekl, že uznání „státu Palestina“ by znamenalo nátlak na Izrael, který obvinil z neexistence takového státu. Tvrdil, že posledních 30 let je příběhem o tom, jak Izrael nedokázal zajistit bezpečnost svých občanů tím, že zabránil vzniku „státu Palestina“.
To popírá skutečnost. Palestinským Arabům byl opakovaně nabízen vlastní stát, ať už ze strany Izraele, nebo s jeho souhlasem, ale vždy jej odmítli a místo toho se uchýlili k terorismu a válce.
Důvodem, proč Izrael nemá žádnou bezpečnost, je skutečnost, že Spojené království, Spojené státy a Evropská unie nesprávně označily vyhlazovací válku proti Izraeli za konflikt o území. V souladu s tím tlačily na Izrael, aby činil nekonečné ústupky, které podkopávaly jeho bezpečnost.
Nadále také financovaly palestinskou samosprávu, přestože má genocidní program namířený proti Izraeli a Židům, který sdílí s Hamásem a s nímž indoktrinuje palestinské Araby vražednou nenávistí, jaká propukla při pogromu 7. října.
Cameron také zbožně intonoval, že Izrael by potřeboval, aby byla propuštěna všechna rukojmí, aby bylo zaručeno, že Hamás již nebude moci podnikat útoky na Izrael, a aby vedení Hamásu odešlo z Gazy.
Taková záruka závisí na zničení Hamásu jako vojenské síly. Velká Británie a USA však tento cíl aktivně podkopávají svým neustálým tlakem na Izrael, aby zvýšil dodávky humanitární pomoci do Gazy, z níž podle ředitele izraelské bezpečnostní agentury Ronena Bara Hamás zhruba 66 % ukradl pro vlastní potřebu.
Amerika i Británie poskytly Izraeli vojenskou pomoc. Dodávky zbraní ze Spojených států mají zásadní význam. Velká Británie posílá do regionu letadlovou loď, která nahradí odplouvající americkou. Británie i Amerika se vyslovily proti odpornému případu jihoafrické „genocidy“ u Mezinárodního soudního dvora.
Washington i Londýn však ve své posedlosti „dvoustátním řešením“ jako cestou k míru na Blízkém východě projevují až zarážející politickou slepotu a hloupost.
Navrhují vyhlásit existenci palestinského státu, který Palestinci vždy odmítali přijmout. S Hamásem a palestinským státem zacházejí, jako by spolu nesouvisely. Zbavte se Hamásu a palestinský stát ukončí tuto stoletou válku.
Ale Hamás jsou Palestinci. K jejich zvěrstvům se 7. října připojily stovky „obyčejných“ Palestinců z Gazy. Vládnoucí strana Palestinské autonomie Fatah tento pogrom podpořila. Palestinský stát by byl Hamastánem na steroidech a jako takový by ho potenciálně řídil Írán nebo Katar.
Thomas Friedman, kterého Bidenova administrativa využívá jako prostředníka protiizraelských pokusných balónků, v deníku The New York Times napsal, že navrhované uznání „Palestiny“ signalizuje vědomí, že Spojené státy „nikdy nebudou mít globální legitimitu, spojence v NATO a arabské a muslimské spojence, které potřebují k agresivnějšímu postupu proti Íránu, pokud nepřestaneme nechat izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, aby si bral naši politiku jako rukojmí“.
Toto jedovaté zkreslení dech beroucím způsobem obviňuje Netanjahua z toho, že bojuje na obranu Izraele proti genocidnímu Íránu. Přitom to byl právě appeasement vůči Íránu ze strany Obamovy a Bidenovy administrativy, který vedl k pogromu 7. října, rozpoutání íránské války v celém regionu a nyní ke třem mrtvým a desítkám obětí mezi Američany.
Naznačovat, že íránský režim, který křičí „Smrt Americe!“ a usiluje o islamizaci světa, vede tuto válku jen proto, že neexistuje palestinský stát, je stejně neomalené jako nechutné.
Bidenova administrativa je plná zarytých odpůrců Izraele, kteří zastávají klíčové pozice v blízkovýchodní politice. A samozřejmě, původní příčinou tohoto konfliktu je Velká Británie, která porušila svůj závazek v rámci mandátu Palestina usadit Židy na celém území Palestiny a místo toho nabídla její část arabským útočníkům – původní „řešení dvou států“.
Ve třicátých letech 20. století byla britská odpověď na pogromy palestinských Arabů proti palestinským Židům taková, že odměnila Araby navrhovaným vlastním státem.
V roce 2024 je reakcí Británie na pogromy palestinských Arabů na izraelské Židy odměnit Araby návrhem jejich vlastního státu.
Nadutý lord Cameron z Chipping Nortonu nepřipomíná nic jiného než britského koloniálního úředníka, který je zaneprázdněn prodejem povolenek v mandátní Palestině a zároveň se dívá na vzpurné Židy skrz prsty.
Zatímco Izrael je nucen obětovat výkvět svého mládí v boji o holý život, jeho takzvaní spojenci vystavují samotný Západ stále většímu nebezpečí, protože hrozí, že židovský stát opět pověsí na hřebík, aby zakryli svou vlastní zlovolnou neschopnost.
