Znepokojivá čísla průzkumů mezi mladými voliči ukazují na budoucnost, kdy americká výjimečnost v přístupu k Židům skončí a nenávist k nim se stane hlavním proudem.
Přinášíme vám překlad komentáře Jonathana S. Tobina, který byl zveřejněn na serveru Jewish News Syndicate. Originál v anglickém jazyce najdete zde.
Byl to jen jeden výsledek ze spousty dalších výsledků v rámci jednoho průzkumu. Ale tento údaj z měsíčního průzkumu veřejného mínění společnosti Harvard/Harris nejenže vyburcoval pozornost jako pět hlásičů požáru, ale také zpochybnil budoucí bezpečnost amerických Židů. Vedle mnoha dalších otázek položil průzkum náhodně vybranému vzorku 2 034 registrovaných voličů následující otázku: „Myslíte si, že Židé jako třída jsou utlačovatelé a mělo by se s nimi jako s utlačovateli zacházet, nebo je to falešná ideologie?“.
Otázka byla možná příliš nadnesená a její výsledky jsou alespoň do jisté míry v rozporu s odpověďmi na některé další otázky v průzkumu. Ale skutečnost, že 67 % účastníků ve věku 18 až 24 let odpovědělo, že Židé jsou „utlačovatelé“, je hluboce šokující, i když nijak překvapivá. Pokud se to ukáže jako přesné hodnocení názorů generací, které v budoucnu povedou národ, pak to také znamená, že předpoklad mnoha Židů, že „tady se to stát nemůže“ – založený na myšlence americké výjimečnosti, která ji odlišuje od ostatních západních národů – se ukáže jako mylný.
Čísla v průzkumu kontrastují s výrazně odlišnými výsledky ostatních věkových skupin. Čím je člověk starší, tím spíše správně označil řeči o židovských utlačovatelích za „falešnou ideologii“. Ti ve věku 25 až 34 let odpověděli v poměru 56 % ku 44 %, že je to falešné. Ti ve věku 35 až 44 let dali většinu 64 % ku 35 % odpovědi „falešná ideologie“, přičemž ti ve věku 45 až 54 let, 55 až 64 let a 65 a více let se proti této pomluvě postavili v poměru 76 %, 85 % a 91 %.
Víme, že lidé ve věku 18-24 let byli vystaveni indoktrinaci intersekcionální a kritické rasové teorie, které jsou v americkém vzdělávacím systému tak rozšířené. Tyto toxické myšlenky nejenže prohlubují rasové rozdělení, ale označují Židy a Izrael za nositele „bílých privilegií“ a „utlačovatele“ palestinských „barevných“. A to navzdory skutečnosti, že konflikt mezi Izraelci a Araby není rasový a že většina izraelských Židů je sama považována za „barevné lidi“, protože svůj původ odvozují od Blízkého východu nebo severní Afriky.
Těmto falešným představám jsou vystaveni zejména lidé ve věku vysokoškoláků a absolventů škol. S největší pravděpodobností také navštěvovali hodiny, kde se s těmito myšlenkami nezacházelo jako s kontroverzními teoriemi, ale jako s aktuální ortodoxií, se kterou nelze nesouhlasit, natož ji zpochybnit, aniž by se člověk vystavil nebezpečí, že bude falešně označen za „rasistu“.
Je tedy zřejmé, že otázka, která se dotýká těchto konkrétních témat, vyvolá u této skupiny odpověď, která potvrzuje velkou lež o Židech jako „utlačovatelích“. Stejný faktor vysvětluje i další odpovědi v průzkumu.
Stejně šokujících 60 % osob ve věku 18 až 24 let také uvedlo, že zvěrstva Hamásu ze 7. října byla „ospravedlněna stížnostmi Palestinců“. Velká většina všech ostatních věkových skupin uvedla, že ospravedlněny nebyly. Plných 60 % lidí ve věku 18 až 24 let také podpořilo pomluvu, že Izrael páchá v Gaze „genocidu“, a 76 % z nich uvěřilo pohádce, že s Hamásem „lze vyjednávat o nastolení míru, místo aby se pouze zasazoval o zničení Izraele“, ačkoli bohužel i větší počet starších Američanů byl ochoten tato nepravdivá tvrzení přijmout. A 53 % lidí ve věku 18 až 24 let si myslí, že vysokoškolští studenti by měli mít možnost svobodně obhajovat genocidu Židů.
Je možné namítat, že tyto výsledky průzkumu musíme brát s rezervou. Další odpovědi z věkové kategorie 18-24 let jsou s nimi v rozporu. Překvapivě si 70 % z nich myslí, že se Izrael snaží vyhnout zabíjení civilistů v Gaze, a 58 % z nich si myslí, že by Hamás rád spáchal genocidu v Izraeli. Dalších 62 % také souhlasí s tím, že Hamás využívá civilisty jako lidské štíty.
Je třeba také poznamenat, že mladí lidé ve věku 18 až 24 let jsou jedinou skupinou v průzkumu, která se většinou 64 %-36 % domnívá, že Hamás podporuje většina Palestinců. V tomto případě mají pravdu mladí lidé ve věku 18 až 24 let a starší Američané, kteří se drží mýtu, že většina z Palestinců je proti teroristům, se mýlí, jak potvrzují průzkumy mezi Palestinci.
Abychom to uvedli do širšího kontextu, lidé ve věku 18 až 24 let také uvedli, že podporují myšlenku, že „běloši jsou utlačovatelé“ a neběloši „by měli být na univerzitách a v zaměstnání zvýhodňováni“, což je postoj, proti kterému se staví ostatní věkové skupiny.
Celkově průzkum Harvard/Harris ukazuje, že mladí lidé jsou zmateni ohledně většiny skutečností týkajících se současné války mezi Izraelem a teroristickou organizací Hamás v pásmu Gazy. Ale i když budete považovat mnohé otázky za formulované tak, aby přinesly odpovědi, které tazatelé dostali, jsou tato čísla v souladu s mnoha dalšími průzkumy, které ukazují na širokou podporu probuzenecké ideologie a nepřátelství vůči Izraeli mezi mladými lidmi.
Vzestup antisemitismu po 7. říjnu
Již dříve existovalo množství důkazů, které ukazovaly, že levicové ideologie rozdělují lidstvo na dvě skupiny – utlačovatele a oběti – a označování Židů a Izraele mezi těmi prvními ovlivňovalo americkou společnost. Antipatie vůči Izraeli a sionismu na většině akademických pracovišť – zakořeněné v neomarxistických představách o imperialismu, které mají kořeny v sovětské propagandě a americké nové levici 60. let – byly ve druhém desetiletí 21. století již samozřejmostí. Ještě zřejmější se však stala poté, co hnutí Black Lives Matter přijalo protiizraelské pomluvy a legitimizovalo mýtus, že palestinská válka za zničení Izraele je analogická boji za občanská práva ve Spojených státech. Přesto tuto souvislost, která byla politicky problematická pro ty, kdo chtěli zůstat v souladu s módními liberálními kauzami, většina židovských skupin hlavního proudu odmítala jako nepravdivou nebo bezvýznamnou.
Ale po zvěrstvech Hamásu ze 7. října, po prudkém nárůstu nenávisti vůči Izraeli a Židům, který se projevil v masových demonstracích v ulicích amerických měst a na univerzitních kampusech, už nebylo možné důvody tohoto chování ignorovat.
K šoku mnoha Židů a mainstreamových liberálů všech vyznání, včetně těch, kteří byli vždy kritičtí k izraelským vládám a sympatizovali s Palestinci, vyvolalo největší masové vyvražďování Židů od dob holocaustu mohutnou vlnu sympatií k vrahům a nepřátelství vůči obětem.
Jediný způsob, jak si to vysvětlit, je poznání, že generace Američanů byla vychována k přesvědčení, že Izrael je koloniální implantát na Blízkém východě, kde „bílí“ utlačují barevné, podobně jako věří, že Amerika a Západ jsou také institucionálně rasistické. To ignoruje skutečnost, že Židé jsou původními obyvateli Izraele, nikoliv cizími kolonizátory.
Představa, že Amerika je nenapravitelně rasistickým národem, je sama o sobě pomluvou, jejímž cílem je rozvrátit americké instituce, které se samy zasazují o rozvoj věci svobody a rovnosti. Místo nich nově nastupující levicový establishment nabízí probuzený katechismus diverzity, rovnosti a inkluze (DEI). Tato nová víra se staví proti různosti názorů, požaduje rovnost neboli rovné výsledky určené rasou v protikladu k rovným příležitostem a zahrnuje pouze určité schválené menšiny – nikoli však Židy.
Pro některé členy židovské komunity, včetně Ligy proti hanobení, je bláhovou odpovědí na tento problém začlenění Židů do DEI. Přidávání ještě více tohoto rasového rozdělení je pro Ameriku obecně špatné. Ale také to nebude fungovat, protože intersekcionální myšlení je založeno na marxistických myšlenkách, které démonizují Izrael a Židy. Zastánci této ideologie již dobyli akademickou půdu a nyní se jim to samé daří i ve světě korporací a dokonce i ve vládě díky tomu, že Bidenova administrativa přijala DEI.
Proto tolik lidí, kteří se považují za „pokrokové” a tvrdí, že jsou proti nenávisti, skanduje pro zničení Izraele („od řeky k moři“) a genocidu Židů („globalizovat intifádu“). To také vysvětluje, proč feministky odmítají odsoudit znásilňování izraelských žen a dívek (a v některých případech i mužů) Palestinci a jiné strhávají plakáty obětí izraelských únosů. Jakoukoli pozornost odváděnou od těžké situace Palestinců považují za proizraelskou „propagandu“ a zvěrstva, k nimž došlo 7. října, odmítají nebo popírají.
To je samo o sobě pobuřující a zároveň hluboce znepokojující pro americké Židy, včetně těch, kteří se dříve nijak zvlášť nezajímali o obranu bezpečnosti Izraele. Ale i mnohým, kteří se soustředili na konkrétní prvky tohoto problému – ať už jde o feministické pokrytectví nebo ochotu univerzitních správců buď ospravedlňovat, nebo odmítat vystupovat proti akcím, které ohrožují židovské studenty – uniká, že to ukazuje na ještě větší problém.
Výjimečnost v ohrožení
Američtí Židé prosperovali právě proto, že tato země nebyla jako žádné jiné místo na světě, včetně demokracií v západní Evropě. Byla založena nejen na ústavním systému, který zakazoval diskriminaci na základě náboženství, ale také na hodnotovém systému, který upřednostňoval práva jednotlivce a rovné příležitosti. A právě tyto specifické hodnoty považují pravověrní vyznavači DEI a intersekcionální levice za zastaralé. Pokud uspějí – a jejich dlouhý pochod americkými institucemi už byl z velké části úspěšný -, pak je s americkou výjimečností konec.
Nejde jen o to, že generace Američanů je těmto toxickým konceptům vystavena ve školách, které ovládli stoupenci těchto ideologií, a proto jsou přirozeně více nakloněni špatnému smýšlení o Izraeli a Židech. Jde o to, že jejich vliv na americkou kulturu a diskurz způsobí, že se země stane méně přátelským místem pro život Židů. Amerika, která se již nebude lišit od zbytku světa, prostě nemůže být nadále nejsvobodnějším a nejlepším místem pro Židy v dějinách diaspory.
Pokud se nepodaří DEI na univerzitách, středních školách a všude tam, kde byla implantována, vrátit zpět – což je sice obtížný, ale nikoli nemožný úkol -, pak nepůjdeme příliš daleko, když řekneme, že židovský život ve Spojených státech už nikdy nebude jako dřív. Výsledky průzkumu Harvard/Harris o tom, že mladí Američané věří antisemitským výmyslům o židovských utlačovatelích, jsou jen náznakem toho, co přijde, pokud se úkol porazit intersekcionální levici nestane prioritou. Je to připomínka, že lakmusovým papírkem, který ukazuje, zda je někdo ochoten postavit se antisemitismu, je nyní jeho postoj k ideologii woke.
