Překlad článku – The Times of Israel, By Shira Li Bartov, Historic Prague synagogue sees first Yom Kippur service since the Holocaust
Klausová synagoga ze 17. století, kde donedávna sídlila expozice Židovského muzea, hostila místní pokrokovou kongregaci, jejíž běžné prostory nemohly pojmout davy lidí očekávané v tento posvátný den.
JTA – Poprvé od druhé světové války se v jedné z historických pražských synagog konala židovská bohoslužba.
Kol Nidre, úvodní bohoslužba Jom kipur, se v pátek večer konala v Klausové synagoze, čímž byla ukončena více než osmdesátiletá přestávka zahrnující vyvražďování i potlačování českých Židů.
Klausová synagoga, původně postavená v roce 1573 a přestavěná po požáru v roce 1694, je největší synagogou v pražské židovské čtvrti a kdysi sloužila jako ústřední centrum židovského života. Je známá jako působiště několika významných rabínů a myslitelů, od Judy Loewa – talmudického učence 16. století známého také jako pražský maharal – až po Barucha Jeittelese, učence spojeného s židovským osvícenským hnutím 18. a 19. století.
Více než 80 let po holocaustu, který zdecimoval české Židy, se však v Klausové synagoze nekonaly žádné bohoslužby.
To platilo až do pátečního večera, kdy se do ní na bohoslužbu vedenou rabínem Davidem Maxou, který v Česku zastupuje komunitu progresivních či reformních Židů, sjelo asi 200 lidí. K této komunitě se podle Maxy na Jom Kipur připojili hosté a židovští turisté z celého světa. Tento okamžik považuje za znamení, že se židovský život v Praze znovu probouzí.
„Je docela pozoruhodné, že v pěti historických pražských synagogách se koná jomkipurská bohoslužba,“ řekl Maxa pro Jewish Telegraphic Agency.
Za německé okupace během druhé světové války sloužila Klausová synagoga jako skladiště. Přestože nacisté a jejich kolaboranti vyvraždili asi 263 000 Židů, kteří žili v bývalé Československé republice, zajímali se o sbírání židovského umění a artefaktů, které považovali za dostatečně cenné, aby je uchovali. Židovskému muzeu v Praze bylo umožněno tyto předměty nadále uchovávat a synagoga se stala součástí muzejního depozitáře.
Po válce se nenašel dostatek přeživších, aby bylo možné doplnit bohoslužby v pražských synagogách. V roce 1948 se země stala sovětským satelitem a začala dlouhá éra, kdy byli Židé často pronásledováni a sledováni za dodržování jakýchkoli náboženských praktik. Poslední komunistické sčítání lidu v roce 1989 zaznamenalo pouze 2 700 Židů žijících v českých zemích.
„V době komunismu bylo velmi obtížné vztahovat se k židovské identitě,“ řekl Maxa. „Lidé, kteří navštěvovali jakoukoli synagogu, byli sledováni tajnou policií, a teprve po sametové revoluci v roce 1989 bylo možné navštěvovat synagogy bez pocitu, že jsou sledováni a zařazeni na seznam.“
Po pádu komunismu se některé synagogy vrátily k užívání několika málo Židům, kteří se k nim stále hlásili. Dvě ze šesti synagog, které v židovské čtvrti stále stojí, jsou nyní pravidelně využívány jako modlitebny.
Klausová synagoga, která byla v roce 1982 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, však zůstala součástí Židovského muzea, kde se konají výstavy o židovských svátcích, starých hebrejských rukopisech a židovských zvycích a tradicích.
Ředitelka muzea Pavla Niklová uvedla, že k navrácení synagogy k užívání na Jom Kipur došlo téměř náhodou. Maxa se jí ptal, zda neví o dostatečně velkém prostoru, který by mohl hostit jeho rozrůstající se kongregaci Ec Chajim na nejsvětější den židovského kalendáře – její vlastní prostory, které byly otevřeny před čtyřmi lety asi 20 minut chůze od synagogy, nemohly pojmout davy lidí očekávané na Jom Kipur.
Protože muzeum právě po 28 letech zrušilo svou expozici v Klausové synagoze, měla odpověď. Čistý, prázdný prostor byl připraven k tomu, aby byl znovu zaplněn židovským životem.
Niklová při návštěvě synagogy těsně před Jom kipurem uvedla, že byla ohromena, když viděla, že se budova vrátila ke svému původnímu účelu. Doufá, že bude i nadále využívána k velkým bohoslužbám.
„Měla jsem pocit, že synagoga začala znovu dýchat,“ řekla agentuře JTA. „Myslím, že to byl dobrý tah, že jsme sundali staré exponáty, a nyní můžeme začít znovu.“
Pro mnoho členů pražské židovské komunity, která je z velké části sekulární, je Jom Kippur nejdůležitější bohoslužbou v roce. Dokonce i židovské rodiny, které za komunismu potlačovaly náboženské zvyky, si často předávaly vzpomínku na Jom Kippur, řekl Maxa.
Maxa založil pražskou progresivní židovskou obec v roce 2019 v reakci na rostoucí počet lidí, kteří se snažili prozkoumat své židovské kořeny. V současné době má komunita 200 členů a každý měsíc se k ní přidá asi pět dalších.
„Často se setkávám s lidmi, kteří se prostě chtějí dozvědět něco o kultuře, tradici a náboženství svých prarodičů,“ řekl Maxa. „Říkají: Moje babička a dědeček přežili šoa – můžu přijít a dozvědět se víc o judaismu? Nabízíme širokou škálu aktivit, samozřejmě včetně pravidelných bohoslužeb, ale také vzdělávacích kurzů, které těmto lidem pomáhají znovu se spojit s tradicí.“
Maxa, který sám vyrůstal v Praze a ke svým židovským kořenům měl jen malý vztah, chce oživit některé rituály, které se táhly pražským předválečným židovským světem – včetně tradice varhanního doprovodu v městských synagogách. V pátek během jeho bohoslužby vystoupil židovský varhaník Ralph Selig.
Stejně jako u mnoha jeho věřících se Maxova rodinná historie prolíná se ztrátami minulého století. Jeho otec pocházel z Prahy a přežil holocaust. Neví, zda jeho otec navštěvoval Klausovou synagogu, ale ví, že byla důvěrně známou součástí jeho světa.
„Hodně pro mě znamená, že tradice nebyla vyhlazena a že se to vrací, dokonce na místo, kde se od druhé světové války nekonaly žádné bohoslužby,“ řekl.
