Tisková zpráva Židovské muzeum v Praze, Praha, 18. února 2026
Federace židovských obcí v ČR (FŽO) spolu se Židovským muzeem v Praze spolupracují na nápravě dávné historické křivdy: pozoruhodný soubor synagogálních textilií – součást kulturního dědictví židovských obcí na území dnešního Řecka, které byly během druhé světové války uloupeny nacisty – se nyní vrací do země svého původu. Unikátní památku na řeckou židovskou komunitu převzala z rukou zástupců FŽO a Židovského muzea dne 17. 2. 2026 Zanet Battinou, ředitelka Jewish Museum of Greece (JMG).
Soubor sestává z devětatřiceti synagogálních textilií nalezených krátce po skončení 2. světové války na českém území a předaných do péče ŽMP. Typologicky se v naprosté většině jedná o předměty sefardské, a to konkrétně o synagogální opony (hebrejsky parochot), pláštíky na Tóru (me’ilim) a pokrývky (mappot) na synagogální stůl (šulchan). Mnohé nesou dedikační nápisy v hebrejštině a ladinu – jazyce používaném sefardskými Židy ve Středomoří, na Balkáně a v dalších oblastech, kde se Židé usazovali po vyhnání z iberského poloostrova na konci 15. století. Do inventáře sbírek ŽMP byly textilie zapsány v letech 1954-56 pod souhrnným označením “Balkán”. Toto povšechné a v zásadě nesprávné určení svědčí o tehdejších omezených možnostech studia podobného materiálu a obtížnosti určení jeho skutečné provenience.
„V 50. letech neměl muzejní tým nikoho, kdo by byl schopen podrobně studovat sefardský materiál a určit jeho skutečný původ. Až v posledních letech jsme se mohli vrátit k otázkám, které zůstávaly po desetiletí nezodpovězené,“ vysvětluje šéfkurátorka muzea Michaela Sidenberg.
Podle ní je soubor na první pohled odlišný od aškenázských textilií typických pro střední Evropu. Nové hlubší zkoumání hebrejských, a zejména ladino nápisů obsahujících typická sefardská příjmení jako Arditti, Saltiel, Allatini, Tiano, Benveniste ad. ukázalo, že předměty pocházejí především ze Soluně. „Jeden zvláště dojemný příběh se například skrývá v dedikaci na oponě pro soluňskou ješivu Or ha-Chajim, jež byla darem rodičů truchlících nad ztrátou dvou malých synů,“ dodává Sidenberg.
Ověřování provenienční hypotézy probíhalo v úzké spolupráci mezi oběma muzei. Společný výzkum kurátorek Michaely Sidenberg a Anastasie Loudarou potvrdil, že textilie skutečně jsou, jak naznačoval původní předpoklad, severořeckého původu, v převážné většině ze Soluně (Saloniky).
„Tato jedinečná kolekce představuje součást kulturního dědictví židovských komunit v Řecku, které byly během války uloupeny a odvezeny daleko od domova,“ říká Anastasia Loudarou, a dodává: „Díky úzké spolupráci s našimi kolegy v Praze se nám podařilo identifikovat rodiny, synagogy a další instituce komunitního života zmíněné v nápisech. Identifikované textilie jsou tichými svědky tragédie kdysi bohatých a početných židovských obcí.“
Mnohé z textilií pocházejí z období po roce 1917, kdy za velkého požáru lehla popelem velká část soluňských ješiv, synagog, rabínských knihoven i archivů. S největší pravděpodobností šlo o devocionálie míněné jako náhrada za zničené rituální vybavení a na paměť těch, kdo zemřeli v plamenech nebo během pogromů.
Na rubu části textilií je stále patrné značení černou barvou, které provedli pachatelé. Ti textilie nejprve odvezli do Berlína a odtud je pak v roce 1944 za ne zcela jasných okolností evakuovali na území tehdejších Sudet.
Pro Zanet Battinou, ředitelku Židovského muzea Řecka, má repatriace hluboký osobní i institucionální význam. „Jsme hluboce dojati a je nám ctí, že jsme měli příležitost spolupracovat s pražskými kolegy na identifikaci a navrácení dědictví nevyčíslitelné hodnoty, které nám připomíná celé rodiny a komunity vyvražděné v období holokaustu,“ uvádí Zanet Battinou. „Jsme vděčni, že se můžeme stát strážci paměti těch, kteří tyto předměty stvořili, a zavazujeme se neustále připomínat jejich příběhy a sdílet jejich odkaz se světem.“
Ředitelka Židovského muzea v Praze Pavla Niklová rovněž zdůrazňuje význam této spolupráce: „Jsem vděčná svým kolegům za jejich oddanou péči o naše sbírky judaik, které patří k nejvzácnějším na světě. Jsme hrdi a potěšeni, že se nám společně s řeckými kolegy podařilo určit původ tohoto mimořádného souboru. Ráda bych také poděkovala Federaci židovských obcí v České republice, že s námi hledala způsob, jak vrátit tyto cenné předměty tam, kde se mohou znovu propojit s živou komunitou a kde může být doceněn jejich historický význam. Věříme také, že taková mezinárodní spolupráce odráží dnešní propojený svět a otevírá cestu k novým partnerstvím.“
Petr Papoušek, předseda Federace židovských obcí v České republice, k tomu uvádí: „Navrácení tohoto souboru sefardských textilií vnímáme jako naplnění odpovědnosti i morálního závazku vůči komunitám, jejichž kulturní a duchovní dědictví bylo během šoa systematicky ničeno a rozptylováno po celé Evropě. Restituce takovýchto předmětů není pouze administrativním aktem – je symbolem obnovy paměti, důstojnosti a kontinuity židovského života,“ a doplňuje: „Velmi si vážíme otevřené a profesionální spolupráce se Židovským muzeem v Praze i s Jewish Museum of Greece. Právě mezinárodní dialog, sdílení odborných kapacit a vzájemná důvěra umožňují, aby se historická spravedlnost stala konkrétní skutečností. Věříme, že tento krok je nejen návratem cenných památek domů, ale také jasným vyjádřením solidarity mezi židovskými komunitami napříč Evropou.“
Více než osmdesát let poté, co byly uloupeny, se tyto textilie – původně věnované synagogám v Soluni a okolí na památku milovaných blízkých – konečně vracejí domů. Vzhledem k míře devastace židovských komunit na území Řecka v období 2. světové války a šoa mají nevyčíslitelnou hodnotu: zpřítomňují paměť mrtvých vědomí živých a jsou odkazem pro generace budoucích.
Židovské muzeum v Praze
Již 120 let pečuje Židovské muzeum v Praze o kulturní dědictví a odkaz českých a moravských Židů. Od samého založení v roce 1906 spravuje jednu z nejrozsáhlejších sbírek judaik na světě čítající přes 44 000 sbírkových předmětů, 130 000 knih, statisíce fotografií a bohatý archiv židovských náboženských obcí v Čechách a na Moravě. Ve spolupráci s Židovskou obcí v Praze pečuje o osm významných památek Pražského židovského města a pravidelně pořádá kulturní a vzdělávací akce. Více informací najdete ZDE.
