Izraelská politika Zpravodajství

Palestinský ministr: Krize s Izraelem destabilizuje svět, Američanům v čele s Kushnerem nevěříme

Česká společnost přátel Izraele Palestinský-ministr-zahraničí-Rijád-Málikí Palestinský ministr: Krize s Izraelem destabilizuje svět, Američanům v čele s Kushnerem nevěříme Izraelská politika Zpravodajství

Izraelsko-palestinská mírová jednání zprostředkovaná Spojenými státy se možná uskuteční, až když Američané uznají Jeruzalém i jako palestinské hlavní město. Rovný přístup k oběma stranám konfliktu požadují Palestinci, kteří vyjednávací tým prezidenta Donalda Trumpa považují za jasně proizraelský. Odmítli tak i plán na miliardové investice. Proč se tak rozhodli, vysvětluje v rozhovoru pro Radiožurnál palestinský ministr zahraničí Rijád Málikí.

Ekonomický plán amerického poradce pro Blízký východ Jareda Kushnera jste odmítli proto, že neobsahuje i politické řešení konfliktu. Obsahoval ale také investice, které by například pro Gazu mohly znamenat tvorbu pracovních míst. Neměla by ale každá vláda v první řadě chtít zlepšení života pro své lidi?
Záleží na tom, v jakých podmínkách zlepšujete životní úroveň. Koho zajímá zlepšení životní úrovně pod okupací? Nakonec pořád žijete pod cizí okupací. O to Palestinci nestojí. Neodmítáme ekonomický plán, pokud je spojený také s politickým řešením. A to jsme neviděli, zatím jsme viděli jen ekonomický plán.


Záleží na tom, v jakých podmínkách zlepšujete životní úroveň. Koho zajímá zlepšení životní úrovně pod okupací? Nakonec pořád žijete pod cizí okupací. O to Palestinci nestojí. Neodmítáme ekonomický plán, pokud je spojený také s politickým řešením. A to jsme neviděli, zatím jsme viděli jen ekonomický plán.

Nikdy předtím se neobjevil takovýto plán, který by měl jen ekonomickou část bez té politické. Vždy byl představen jako součást politického řešení anebo až po něm. V tomto pořadí ještě nikdy. A teď se ptáme: bude to slíbené zlepšení životních podmínek v podmínkách současné okupace, anebo pod palestinským státem? Pro nás je to důležitá otázka.

Ale Kushner oznámil, že politický plán bude následovat.
Myslíte?

Oznámil, že plán představí letos na podzim.
To ale oznamuje posledního 2,5 roku a ještě jsme žádný neviděli. Říkali, že plán představí po izraelských volbách. Teď tvrdí, že to přijde v listopadu. Ale kdoví, možná to nakonec oznámí až po amerických volbách. Možná to budou muset odložit kvůli volbám v Zimbabwe, kdo ví? To je opravdu hloupý argument.

Jinými slovy: vy jako palestinská strana o žádném plánu nevíte a nikdo s americkou stranou není v kontaktu?
Naprosto ne. Jared Kushner a jeho tým se vzdali ambicí na politické řešení a mluví jen o hospodářském plánu, protože věří, že politický plán se už začal provádět.

Když americká administrativa uznala Jeruzalém jako hlavní město Izraele a přesunuli americkou ambasádu v Izraeli do Jeruzaléma. Když fakticky uzavřeli náš zastupitelský úřad ve Washingtonu, napadli organizaci UNRWA (agentura OSN na podporu palestinských uprchlíků, pozn. red.), přestali na ni finančně přispívat a zastavili finance pro Palestinskou autonomii. Uzavřeli americký konzulát v Jeruzalémě založený v roce 1844. Pak uznali svrchovanost Izraele nad Golanskými výšinami. Pokud všechny tyhle činy jsou jen přípravou, pak můžeme očekávat jen to nejhorší.

Když se podíváme na šest klíčových sporných otázek, které Palestinci s Izraelem musí vyřešit, tak veškerá rozhodnutí Trumpovy administrativy během přípravy ekonomického setkání v Bahrajnu byla zamýšlena, aby dala Izraeli to, co požaduje. Donald Trump sám prohlásil: „Když jsem rozhodl o uznání Jeruzaléma jako izraelského hlavního města a o přesunu ambasády, tak jsem tím otázku Jeruzaléma považoval za vyřešenou.“

Ale jak vyřešenou? To má přece být předmětem vyjednávání mezi Izraelci a Palestinci. Takže on ví, že jeho rozhodnutí pomohlo Izraeli tuto otázku shodit z vyjednávacího stolu. Je to přitom jeden ze šesti závěrečných bodů vyjednávání podle dohod z Osla. Když jsou z jeho pohledu vyřešeny otázky Jeruzaléma, otázka židovských osad, otázka hranic, bezpečnosti a hranic, tak o čem nám ještě zbývá jednat?

Americká strana ale argumentuje tím, že to vy Palestinci odmítáte jednat.
Podívejte se. Když prezident Trump naposledy jednal s mým prezidentem v září 2017, tak jsme se s prezidentem Trumpem shodli na dvoustátním řešení, na sporu ohledně židovských osad, ohledně podílu třetích stran, ohledně výměn území. A dva měsíce poté prezident Trump podepsal uznání Jeruzaléma izraelským hlavním městem a přesun ambasády.

Nejde o to, že jsme s Američany nic nevyjednali. Problém je, že v americké administrativě je lobby zastupovaná pány jako Kushner, Greenblatt (Trumpův poradce Jason D. Greenblatt) a Friedman (velvyslanec USA v Izraeli David Melech Friedman), kteří prezidentu Trumpovi vnukli myšlenky, aby tyto otázky takto řešil. A prezident Trump podle nich jedná.

S kým máme jednat? S těmito lidmi, kteří jsou osadníky? Oni vlastní domy v ilegálních izraelských osadách, osadnické aktivity finančně podporují – to je přece porušení mezinárodního práva a tak by měli být souzeni. Tito tři muži nejsou skuteční zástupci Američanů. Abychom dokázali vyjednávat a mohli americké administrativě věřit, tak se musí změnit.

Americká administrativa musí změnit svůj přístup. Musí přijít a stejně jako řekli, že uznávají Jeruzalém jako hlavní město Izraele, tak musí přijít a říct: „Uznáváme Jeruzalém jako hlavní město Palestiny. A je to na Izraelcích a Palestincích, aby si na to společně sedli a vyjednali hranice a další podmínky.“ A tak dále. Když to udělají, nemáme problém. Ale tady jsme mohli vidět, že Američané si v tomto konfliktu vybrali jednu stranu, že jsou protipalestinští a přijali za své politiku Izraele a osadníků.

Znamená to, že vyjednávání o míru podmiňujete změnou v americké administrativě, tedy výměnou třech zmíněných mužů?
Nejen to. Zaprvé Američané musí uznat Jeruzalém jako hlavní město Palestiny, jako to udělali v případě Izraele. A pak nechat obě strany, ať se mezi sebou dohodnou o detailech – hranicích a dalších otázkách. Zároveň abychom mohli znovu začít americké administrativě důvěřovat. Je třeba ty tři lidi nahradit někým, kdo je důvěryhodný.

Na jednání v bahrajnské metropoli Manámě bylo i několik palestinských obchodníků. Po jejich návratu domů jednoho z nich palestinské úřady zadržely. Teď už jsou na svobodě, ale proč byli zadrženi? Jak máme jejich zatčení chápat?
Nevím a nezajímá mě to. To se stává, že někdo někdy něco udělá a je kvůli tomu zadržen, vyslýchán a pak se vrátí na svobodu. Takže proč se tím zabývat? Jen proto, že odjeli do Manámy?

V palestinské společnosti byl národní konsenzus nejezdit do Manámy. Porušili národní konsenzus. A proto má každý Palestinec právo se jich ptát proč. Kdyby kvůli tomu šli do vězení, pak je to jiná věc. Ale to se nestalo – po vyslechnutí byli propuštěni.

Na druhou stranu v Manámě byly i některé arabské státy. Bude i vůči nim palestinská autonomie podnikat nějaká opatření?
Ne, to ne. Jsou to svrchované státy a my nemůžeme dělat nic s jejich politikou. Respektujeme jejich rozhodnutí. Byli jsme s nimi v kontaktu a oni nám vysvětlili, proč tam jedou, a vysvětlili nám, co se tam dělo. Ale nikdo z nich neudělal ani neřekl nic, co by jakkoli popíralo právo Palestinců na sebeurčení. Přímo na workshopu v Manámě neměli možnost zopakovat svůj politický postoj, ale udělali to jinde a my jejich pozice známe. Potvrdili jejich podporu dvoustátnímu řešení a my s nimi budeme dál spolupracovat.

Jeden, nebo dva státy?

Jednání v Manámě a rozhovory s americkým prostřednictvím tedy můžeme pro nejbližší dobu vyloučit. Jaké jsou tedy další plány palestinské administrativy, jak dosáhnout mírové dohody? Je tu arabská iniciativa z roku 2002, ale nedá se očekávat, že na ni Izrael přistoupí. Jaké jsou tedy reálné cesty k míru?
Situace v Izraeli teď není míru příliš nakloněna. Je tu cesta přes mezinárodní společenství. Pokud mír nechtějí jednotlivé strany, je třeba je k němu dotlačit. Z našeho pohledu mír není jen otázkou Palestinců. Stabilita na Blízkém východě mezi Izraelem a Palestinou přispěje stabilitě na celém světě. A naopak nestabilita tady destabilizuje celý svět. Tak by se na to mělo nahlížet.

Ukazujeme zájem o mír? A nestydíme se za to? Měla by se o mír zajímat a zasazovat i mezinárodní komunita? Určitě ano. Kdo? Je tu Evropská unie, jsou tu Spojené státy, jsou tu i Izrael a další členové mezinárodní komunity a také zmíněná arabská iniciativa z roku 2002.

Palestinská pozice je jasná. Je to dvoustátní řešení, splnění rezolucí OSN. Izrael svým jednáním takovéto řešení vylučuje, odmítá vznik palestinského státu a porušuje mezinárodní právo. Současná americká administrativa je svými pozicemi velmi blízká Izraeli. Jakou máme možnost?

Na druhou stranu pak tu máme i změny postojů mezi Palestinci. Podle v březnu zveřejněného výzkumu rostoucí počet Palestinců rezignuje na možnost dvoustátního řešení a roste podpora jednostátního řešení konfliktu. Neodcizuje se pozice palestinského vedení od názoru palestinské veřejnosti? Reflektuje to palestinské vedení?
Je fakt, že někteří Palestinci se naděje na dvoustátní řešení vzdávají, ale nejvíc Palestinců pořád podporuje mír a dvoustátní řešení. Pokud mír nepřijde dvoustátním řešením, pak je tu možnost jednoho státu. To je ale podle mě špatné. Věřím, že jsme celý život bojovali za vznik palestinského státu – nezávislého státu s Jeruzalémem jako hlavním městem, který bude žít ruku v ruce se státem Izrael. To je velmi důležité. To je mezinárodní přesvědčení a to bychom měli dodržovat.

Teď kvůli odmítání ze strany Izraele, premiéra Benjamina Netanjahua a nedostatku tlaku mezinárodního společenství jsou Palestinci frustrovaní a začínají víc uvažovat o jednostátním řešení. Ale pokud se ukáže podpora dvoustátnímu řešení a dá se mu naděje, uvidíte, že se znovu přikloní tomuto způsobu řešení. S podporou nebo nepodporou Palestinské autonomie to nesouvisí. Je to o tom, jestli vidí možnost míru s Izraelem.

Ale jeden stát má jen dvě varianty: buď bude demokratický a během pár let se kvůli demografickým ukazatelům Palestinci stanou většinou a premiérem toho státu bude nějaký Muhammad. Anebo je tu možnost segregace a apartheidu, na což by nepřistoupil žádný národ na světě. Takže jednostátní řešení není životaschopné.

Ale neplatí totéž v současnosti i pro dvoustátní řešení? Není na místě hledat alternativy?
Ne, dvoustátní řešení má mezinárodní podporu. Půl století jsme usilovali o vybudování takového konsenzu. A bylo by hloupé a chybné, abychom to vzdali, protože jsme narazili na překážky. Buď se k takovému řešení dobereme, nebo k němu ty strany přinutíme.

Spolupráce s Českem

Jednal jste s českým ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem z ČSSD. Jak může česká strana pomoci v mírových vyjednáváních a bavili jste se také o české podpoře Palestině. Kvůli americkým a izraelským opatřením má Palestinská autonomie finanční problémy. Váš ministr financí proto minulý týden oznámil plán, jak zajistit, aby palestinská ekonomika byla méně závislá na izraelské. Jak v tom může Česká republika pomoci?
Pondělní jednání ukázalo, že na obou stranách je silná vůle vzájemné vztahy dál posílit a zintenzivnit. A jsme plní očekávání. Počátkem příštího roku se sejde společná ministerská rada a budeme jednat se šéfy obchodních komor na obou stranách.

Teď tomuto věnujeme hodně pozornosti a energie a věříme, že se to podaří.

Pokud jde o český podíl na mírovém procesu, teď není na čem se podílet, protože mírový proces není. Ale víme, že Česká republika je vždy připravena uspořádat jednání – ať už otevřené, nebo tajné –, aby pomohla vytvoření pozitivní atmosféry. Víme, že Česká republika tuto pozici zastává dlouhodobě, a velmi to oceňujeme. Ale v tuto chvíli tu taková možnost není, protože Netanjahu o to nemá zájem a stejně tak americká administrativa.

Když se zaměříme na tu ekonomickou spolupráci. Ve kterých oblastech by Palestina nejvíce přivítala investice českých podnikatelů?
Bavili jsme se o celé řadě možností a nechceme se omezovat jen na ně. Pokud se podnikatelé dají dohromady a najdou k sobě cestu, spolupráce bude jen na nich, a to ve všech oborech podnikání. My jsme se teď bavili o potravinářství, energetice – konkrétně o solární – a také IT (informačních technologiích).

V Palestině se teď velmi daří automobilce Škoda a na to se dají napojit autoservisy a další služby, rozvoj. Ale otevřené jsou i další možnosti – pro malé a střední firmy i pro větší investice – ve zdravotnictví nebo cestovním ruchu, ale rádi bychom podpořili i palestinské investice v České republice.

Ale to bych opravdu rád ponechal na podnikatelích na obou stranách, aby našli společný prostor a společné projekty, až se setkají.


Zdroj: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/izrael-a-palestina-rijad-maliki-ministr-zahranici-rozhovor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *