Izraelská politika

Imigrační politika a vzestup antidemokratického liberalizmu – případ Izraele

Česká společnost přátel Izraele refugees_mural-1170x780 Imigrační politika a vzestup antidemokratického liberalizmu - případ Izraele Izraelská politika

Izrael má svůj problém s ilegální imigrací.

Tohle shrnutí mi přišlo zajímavé, protože přesně vystihuje souhru nevládních organizací, levicového tisku a aktivistických soudců, která z původně řešitelného omezeného problému dělá nevyhnutelně problém neřešitelný:

“V mnoha zemích se se imigrační politika stala lakmusovým testem samotné demokratické svrchovanosti.
Stala se bitevním polem, na kterém spolu zápasí idea občanských práv, zajišťovaných státem, s ideou univerzálních lidských práv, podporovanou mezinárodními institucemi a nadnárodními politickými strukturami.
Tyto struktury pak soupeří se státem o svrchovanost.

Z toho vychází ideologický posun s dalekosáhlými dopady – s tím jak liberální výklad práv opouští svou základnu v národním státě, liberalismus se narůstající měrou odklání od závazku řídit se vůlí občanů, vyjádřenou skrze národní demokratické instituce.

Česká společnost přátel Izraele Eritrejští-žadatelé-o-azyl-v-Levinsky-Park-Tel-Aviv-2014. Imigrační politika a vzestup antidemokratického liberalizmu - případ Izraele Izraelská politika
Eritrejští žadatelé o azyl v Levinsky Park, Tel Aviv, 2014.

Čelíme ted nedemokratické – a postupně nevyhnutelně antidemokratické – formě liberální ideologie.

Počátky nelegální imigrace z Afriky byly skromné. V roce 2005 prvních několik stovek Súdánců překročilo izraelsko-egyptskou hranici na SInaji. Trvalo dva roky, než si toho vláda povšimla a začala se problému věnovat.
Ve chvíli, kdy byl počet nelegálních imigrantů stále jen několik tisíc rozhodl se Ehud Olmert vyřešit věc rázně.

Uzavřel s Egyptem dohodu o okamžitém návratu zadržených na hranici. Také vybudoval detenční středisko pro migranty zadržené ve vnitrozemí. Úmyslem bylo vyslat jasný signál, že Izrael není řešení jejich problémů. Asi 600 osob dostalo přechodné povolení k pobytu.

Do akce se ovšem okamžitě vrhla řada nevládních organizací, popisujících se jako ochránci lidských práv. Dožadovaly se soudního zákroku proti vládní politice. Soudy vynesly pozastavující výrok, který okamžitě zrušil návraty na hranici. K tomu se přidala masová média, především levicové deníky a hlavní TV stanice. Zprávy byly plné srovnání mezi současnými africkými migranty a Židy prochajícími před Hitlerem. Padala obvinění z krutosti a rasismu.
Vláda nakonec ustoupila.

Pod tlak se dostala i detence migrantů. Nejvyší soud opakovaně rušil zákony, kterými se měla řídit a nakonec dosáhl omezení nejdelšího pobytu v detenci na 3 měsíce.

Tady vstupuje do hry unikátní aspekt izraelské situace, který se liší od Evropy – v důsledku izraelsko-palestinského konfliktu zde mají mezinárodní neziskové a nevládní organizace mimořádně silnou pozici. V okamžiku nástupu problému na politickou scénu už tu tedy existovala ucelená infrastruktura, díky níž mohly neziskovky protlačovat svou politickou agendu skrze právní systém.

A díky štědrému zahraničnímu financování mohly tyto organizace vybudovat armádu mladých horlivých právníků připravených podporovat ilegální imigranty napadáním přijatých zákonů a podporou v trestních a azylových řízeních

Přes odpor neziskovek ale stát dotáhl jeden projekt dokonce – vybudoval plot na pozemní hranici s Egyptem. V roce 2013 se konečně táhl po délce 241 km. V tu dobu hlavní vlna pominula a konečný počet afrických imigrantů přesahoval 60 000.”

(Plot byl kombinovaný s politikou finančně podporované deportace do “bezpečných zemí.”, Ugandy a Rwandy. Ta samozřejmě vyvolala další vlnu odporu nevládních organizací, tvrdících že deportované čeká perzekuce nebo dokonce smrt. Podařilo se rozpoutat kampaň v anglicky píšícím tisku a obě cílové země nakonec od dohody ustoupily. Mimochodem, neafričtí imigranti jsou při porušení zákonů z Izraele deportování v mnohem větším počtu aniž by to vzbudilo větší pozornost.)

“Momentálně je situace na mrtvém bodě. Stát odmítá uvolnit udělování azylu a mezitím se imigrantská komunita, využívající širokou škálu sociální podpory, usazuje v jižním Tel Avivu a každý ví, že dalším krokem bude kampaň za slučování rodin, která by mohla jejich počty zvětšit třikrát až čtyřikrát.

A jako všude jinde cenu za ušlechtilou imigrační politiku platí chudí, kteří v nekvalifikovaných profesích čelí pracovní konkurenci, potýkají se ze zhoršenou dostupností přetížených sociálních služeb a prudce rostoucí kriminalitou v jejich čtvrtích.”


Autor textu: Martin Gust
Zdroj informací: https://quillette.com/2019/07/04/immigration-policy-and-the-rise-of-anti-democratic-liberalism-the-case-of-israel

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *