Lies, inversions and Israel, The Times of Israel, Uri Goldflam
Proč západní média přejímají ty nejabsurdnější pomluvy o Izraeli a ignorují genocidní cíle Hamásu a Íránu?
Henry Kissinger ve své epické autobiografii “Diplomacie” zaznamenal jednu ze svých hezkých vzpomínek na Ronalda Reagana: “Během blízkovýchodní války v roce 1973 jsem mu řekl, že bychom nahradili izraelské ztráty v letadlech, ale nejsme si jisti, jak omezit arabskou reakci. ‘Proč neřeknete, že nahradíte všechna letadla, o kterých Arabové tvrdí, že je sestřelili’? ‘ navrhl Reagan – návrh, který by obrátil divoce nafouknutou arabskou propagandu proti jejím původcům.” (str. 766).
Před padesáti lety lidé se zdravým rozumem a dobrou vůlí věděli, že arabští (a sovětští) propagandisté neustále lžou. Lhali Západu, sobě navzájem i svým vlastním lidem. Je to znak diktatury. Co se změnilo? Zdá se, že zdravý rozum a dobrá vůle se staly vzácným zbožím. Diktatury a autokracie jistě stále lžou, ale také říkají svou pravdu. Ať tak či onak, obojí je přijímáno jako legitimní “vyprávění”. Pokud se to hodí do západní agendy, je to legitimizováno, papouškováno a opakováno. Pokud ne, je to ignorováno nebo omlouváno.
Válka, kterou Hamás vede proti Izraeli, je příkladem obou těchto jevů. Na jedné straně výslovné výzvy Hamásu ke genocidě, jak je patrné z jeho zakládací listiny a akcí ze 7. října. To platí nejen pro íránské zmocněnce, jako je Hizballáh v Libanonu a Hútíové v Jemenu, ale i pro samotný íránský režim, který opakovaně, veřejně a po mnoho let vyzývá ke zničení Izraele a vyvíjí k tomu prostředky. Západní média a vlády je buď ignorují, nebo je vysvětlují jako nedůležité, nepodstatné, jen jako pózu nebo vyjednávací taktiku. Na druhé straně jsou falešná obvinění Izraele z páchání genocidy papouškovaná, opakovaná a legitimizovaná do té míry, že se případem Izraele vážně zabývá Mezinárodní soudní dvůr.
Zdá se, že neexistuje obvinění proti Izraeli, jakkoli směšné, které by nezískalo určitou legitimitu v mezinárodních médiích, nebylo umístěno na plakátech a vykřikováno na demonstracích po celém světě. Po desetiletích akademického očerňování Izraele jako kolonizátorského, utlačovatelského státu a sionismu jako nadřazené ideologie se stalo snadným pro generace studentů, nyní již dospělých a na pozicích politické moci a mediálního vlivu, přijmout tyto lži jako pravdu.
Jsou to zjevné lži. Od velkých lží (genocida, apartheid, kolonialismus a nyní také hladomor) až po absurdity, jako je tvrzení, že Ježíš byl Palestinec. Existují zlovolné výmysly o obětech, tvrzení o odebírání orgánů a masových popravách v jámách prováděných IDF a záměrné zveličování “osadnického násilí” s cílem vytvořit falešnou morální rovnocennost. Některé lži jsou záměrně vytvořeny jako převrácení reality, například znásilňování palestinských žen vojáky IDF a mučení vězňů.
Nedávný článek v prestižním časopise Foreign Policy tvrdil, že Izrael “ovládl informační válku v Gaze”. Tato analýza obsahuje ohromující tvrzení, že je to Izrael, nikoliv Hamás (a jeho nekonečný rozpočet a podporovatelé prostřednictvím katarské Al-Džazíry, Ruska, Íránu a tisíců influencerů, skutečných nebo botů, s miliony sledujících na sociálních sítích), kdo šíří dezinformace a kontroluje zprávy na sociálních sítích. V závěru článku je hloupě použit termín “Izrael a jeho zmocněnci”, který převrací skutečnost, že Írán na Blízkém východě využívá své zmocněnce. Autoři “Protokolů sionských mudrců” by byli hrdí.
A konečně jsou tu samozvaná nestranná média, která se snaží udržet izraelsko-palestinský konflikt v rámci stávajícího paradigmatu – Izrael, okupant/utlačovatel vs. Palestinci, okupovaní/oběti. Pokud to nezapadá do tohoto paradigmatu, tak se o tom neinformuje a k čertu s pravdou.
Tohle nezačalo 7. října. Izraelský novinář Ben Dror Yemini vydal v roce 2014 pečlivě zpracovanou knihu Průmysl lží. V ní metodicky a trpělivě rozebírá a vyvrací rozsáhlou, zdánlivě nepřekonatelnou sbírku pomlouvačných obvinění proti Izraeli za mnoho desetiletí. Jde však dál, hlouběji a déle.
Od příchodu Židů na světovou scénu jsou obviňováni z nejrůznějších druhů zla. Jako stálý “civilizační Jiný” byli očerňováni za odmítání pohanského kultu, považováni za nemorální za odmítání římské kultury a ponižováni ranou církví, aby “dokázali” svou nehodnost pro Boží smlouvu. Toto organizované, řízené a strukturované ponižování a očerňování po stovky let vedlo k falešným obviněním z bohovraždy, znesvěcení hostie a krevní msty. První z mnoha se objevilo ve 12. století v anglickém Norwichi. Židé z tohoto města byli obviněni, že unesli dvanáctiletého Williama a zavraždili ho na způsob Ježíšovy smrti. Při následné vzpouře byly zavražděny desítky Židů. Ve 14. století byli Židé obviňováni z “černé smrti”, která vedla k masakru tisíců lidí a zničení celých židovských komunit po celé Evropě. Existuje nespočet dalších příkladů, pronásledování, vyhánění a masakrů, a to až do moderní doby. Žid vždy představuje opak toho, co je společnosti nejdražší. Právě tato přesvědčení nakonec vedla k pecím v Osvětimi.
Zakládací listina Hamásu cituje Protokoly sionských mudrců a nacistickou propagandu. A přestože se po holocaustu stalo nemoderní směřovat otevřenou nenávist a fanatismus vůči Židům, pro sovětské a arabské propagandisty bylo zcela snadné směřovat civilizační nenávist vůči Židům na židovský stát. Izrael se stal “Židem mezi národy”. Společnost, v níž převládal zdravý rozum a dobrá vůle, tyto myšlenky dlouhá léta nebrala vážně. Tato společnost již neexistuje.
Na svých prvních dvou přednáškových turné od 7. října jsem se zaměřil na geopolitické důsledky v místním, regionálním i globálním měřítku. Hovořil jsem o nárůstu antisemitismu a jeho vlivu na život Židů v Americe. Na svém dalším přednáškovém turné letos na jaře se budu zabývat také používáním lží jako strategie a tím, proč byla v této válce tak účinná, že Izraeli nyní hrozí globální izolace.
Zpět ke Kissingerovi: “Reaganova rétorika o jedinečném morálním postavení Ameriky odrážela to, co v tom či onom období tohoto [20.] století říkal téměř každý jiný prezident. To, co činilo Reaganovu konkrétní variantu americké výjimečnosti jedinečnou, byla její doslovná interpretace jako vodítka pro každodenní vedení zahraniční politiky”. (Diplomacie, s. 767). Potřebujeme více Reaganů.
O AUTOROVI Uri Goldflam, veterán záloh Izraelských obranných sil (IDF) a bývalý výsadkář, je vědeckým pracovníkem Travel Trailer Israel a odborníkem na geografii, historii a starověká náboženství, která protínají Svatou zemi v Izraeli. Goldflam se narodil v Jeruzalémě, vyrůstal ve Spojených státech a v Izraeli. Na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě získal bakalářský titul v oboru mezinárodních vztahů a judaistiky a magisterský titul v oboru zahraniční politiky a diplomacie. Stejně poutavě a informovaně se Goldflam ve svých prezentacích věnuje ozbrojeným konfliktům, které v současné době dominují Svaté zemi, mezinárodnímu zpravodajství a náboženství judaismu, křesťanství a islámu, a vysvětluje je se znalostmi profesora. Uri slouží jako licencovaný průvodce pro různé skupiny a delegace, včetně církví, rodin, premiérů, členů Kongresu a vedoucích pracovníků. Goldflam sloužil jako seržant bojové čety ve výsadkové jednotce, zůstal v záloze výsadkářů IDF více než 20 let a působil také jako zvolený člen městské rady v Tzur Hadassah, kde žije se svou rodinou v horách u Jeruzaléma.
