Přinášíme Vám překlad vynikajícího komentáře MELANIE PHILLIPS, britské novinářky a spisovatelky, který byl zveřejněn na serveru JEWISH NEW SYNDICATE. Článek v angličtině najdete zde.
Liberálové odmítají rozlišovat mezi agresory z Hamásu a jejich izraelskými oběťmi a volají po příměří. Nikdo z nich nevolá po tom, aby se Hamás vzdal, což by okamžitě zastavilo veškeré zabíjení.
Důkazy o hlubokém morálním kolapsu Západu jsou stále přesvědčivější.
Od pogromu Hamásu v Izraeli 7. října nastalo nové období pro Židy z diaspory, kde se enormně zvýšil počet antisemitských útoků.
Studenti amerických univerzit tento týden poskytli Výboru pro vzdělávání a pracovní sílu Sněmovny reprezentantů zanícené svědectví o krizi antisemitismu na univerzitní půdě. Problém není jen v tom, že se lidé navážejí do Židů, ale co je horší, že to podporují i osoby, které by měly tomuto chování bránit, ale nedělají to.
Studenti sdělili, že vedení univerzit a vyučující buď zavírají oči před zastrašováním židovských studentů, nebo se na něm aktivně podílejí.
Kongres se dozvěděl o fyzických útocích na židovské studenty, o výzvách na akademické půdě, aby “zplynovali Židy”, a o posměšných výrocích, že “Hitler měl pravdu”.
Eyal Yakoby, student Pensylvánské univerzity, promluvil o tom, jak byl on a další studenti nuceni ukrýt se ve svých pokojích, když spolužáci a profesoři skandovali hesla volající po genocidě Židů. Mluvili o “slavném 7. říjnu” a říkali věci jako “Jsi špinavý malý Žid, zasloužíš si zemřít”.
Studentka MIT Talia Khan, dcera židovské matky a afghánského muslimského otce, uvedla, že 70 % židovských studentů v kampusu se cítilo nuceno skrývat známky své židovské identity.
Poté, co jeden z postdoktorandů tvrdil, že Židé chtějí zotročit svět prostřednictvím globálního systému apartheidu, že Izrael odebírá Palestincům orgány, a naznačoval, že průměrný Izraelec je nacista, prohlásil referent pro diverzitu jeho katedry dle Khan, že nic z toho není “nenávistný projev” a že teorie o odebírání orgánů byla “potvrzena”.
Jiní pracovníci diverzity na MIT tvrdili, že Izrael nemá právo na existenci, zatímco členové fakulty židovským studentům říkali, že pokud se bojí, měli by se prostě “vrátit do Izraele”. Před komisi předstoupili také prezidentky Harvardu, Pennu a MIT – Claudine Gay, Liz Magill a Sally Kornblut. Z jejich odpovědí mnoha lidem spadla čelist údivem.
Kongresmanka Elise Stefanik (R-N.Y.) se jich zeptala, zda genocidní skandování, které zaznívá na akademické půdě, jako například “Ať žije intifáda” a “Od řeky k moři, Palestina bude svobodná”, porušuje vlastní pravidla těchto univerzit proti šikaně nebo obtěžování.
Nedůvěra a znechucení Elise Stefanik vzrostla poté, co všichni tři odmítli dát přímou odpověď a řekli, že vše záleží na “kontextu”. V jakém myslitelném kontextu lze považovat za přijatelné jakékoli výzvy ke genocidě Židů?
Když se republikán John James (R-Mich.) zeptal tří prezidentek, co dělají pro boj s protižidovskou nenávistí, setkal se s mlčením, protože se na sebe navzájem podívali, aby se ujistili, že jsou všichni v jedné linii – nedělají nic.
Chování těchto tří šéfů škol z Ivy League bylo krajně šokující. Ale jak se tomu může někdo opravdu divit, vzhledem k tomu, co se děje se školstvím v posledních několika desetiletích?
V mnoha případech pedagogové a administrátoři nejednají proti antisemitismu nejen ze zbabělosti, ale i proto, že se sami hlásí ke všem nebo k části pokřiveného a morálně zkrachovalého myšlení, které je jeho jádrem. Dovolili, aby politika identity, “intersekcionalita” a kultura obětí zamořily univerzitní kampusy po celém Západě, a odmítají důsledně zakročit proti šikaně a obtěžování v oblasti etnicity, sexuality a genderu.
Tato dogmata znamenají naprostý rozklad norem morálky a racionality. Zastávají názor, že určité kategorie lidí – jako jsou muži, heterosexuálové a Izraelci – nemohou být oběťmi, protože se má za to, že mají politickou a ekonomickou moc nad ženami, homosexuály a Palestinci, kteří proto nejsou odpovědní za případná příkoří.
Ještě zhoubnější je, že politika identity, zakořeněná v marxistické doktríně, podle níž je svět rozdělen na mocné a utlačované, považuje Židy za ty, kteří mají nejvyšší moc nad celým západním světem prostřednictvím kapitalistického systému, který údajně používají ve svém vlastním zájmu a na úkor ostatních.
Správci kampusů, jako jsou tři prezidentky, se mohou domnívat, že hájí neutralitu a svobodu projevu. Ve skutečnosti se však dopouštějí dvojího metru, neboť pro Židy nedodržují ochranu, kterou poskytují skupinám, jež “intersekcionální” dogma prezentuje jako “utlačované”.
To vše také pomáhá vysvětlit udivující mlčení ženských skupin a dalších liberálů k extrémním sexuálním útokům, kterých se Hamás dopustil na ženách, které 7. října napadl a vzal jako rukojmí. Nyní se objevily důkazy o strašlivém barbarství a sadismu, s jakým byly tyto ženy napadeny. Byly vystaveny nejen mnohonásobnému znásilnění s extrémním násilím, ale také zmrzačení svých pohlavních orgánů.
Přestože od samého počátku existovaly nezpochybnitelné důkazy o rozsáhlém znásilňování během pogromu, OSN trvalo osm týdnů, než se k tomuto krveprolití vyjádřila, a tento týden nakonec chabě konstatovala, že je “znepokojena” zprávami o “genderově podmíněných zvěrstvech a sexuálním násilí” během útoků Hamásu. Mezitím organizace na ochranu práv žen a nevládní organizace na ochranu lidských práv k této odporné zvrácenosti stále neřekly téměř nic.
Šokujícím důvodem této zdrženlivosti je skutečnost, že barbarský útok na izraelské ženy podkopává narativy, s nimiž se tito liberálové ztotožňují.
Heslem performativního hnutí “#MeToo”, které démonizací všech mužů jako potenciálních násilníků podkopalo náležité zděšení a odpor k jednoznačnému znásilnění, je “Mlčení je násilí”. Pogrom v Hamásu, který tak nechutně ukázal, jak vypadá skutečné násilí na ženách, ukázal “#MeToo” jako odporně bezobsažné.
Je také v rozporu s liberálním narativem, který démonizuje Izraelce jako “utlačovatele” a sanuje Palestince jako jejich oběti. Nepředstavitelné utrpení izraelských žen (a nyní se dozvídáme, že sexuálně napadáni byli i muži) v rukou Hamásu se do tohoto narativu prostě nehodí.
Jádrem této zvrácené reakce na zvěrstva Hamásu je základní pokrokářská mantra morálního relativismu, zrušení objektivní pravdy a odmítnutí potřeby rozlišovat mezi jednotlivými typy chování. Bez takového rozlišování však morálka neexistuje.
Liberálové tak ignorují rozdíl mezi úmyslným zabíjením civilistů a neúmyslným zabíjením civilistů v oprávněné válce. Ignorují skutečnost, že Hamás se snaží maximalizovat počet zabitých Izraelců (stejně jako záměrně využívá Palestince jako potravu pro děla), zatímco Izrael vynakládá v armádě jakékoli jiné země neznámé úsilí, aby pokud možno ušetřil životy civilistů.
Liberálové ignorují skutečnost, že mezi zabíjenými Palestinci jsou tisíce teroristů Hamásu, a naopak lživě a jedovatě prezentují Izrael jako záměrné vrahy dětí. Palestinský pokus o genocidu Židů nazývají “odporem” a odpor Izraele proti vyhlazení “genocidou”.
Odmítají rozlišovat mezi agresory z Hamásu a jejich izraelskými oběťmi a volají po příměří ze strany Izraele. Nikdo z nich nevolá po tom, aby se Hamás vzdal, což by okamžitě zastavilo veškeré zabíjení. Příměří ze strany Izraele by naopak odsoudilo další izraelské civilisty k vraždění, mučení a znásilňování.
Ti, kdo chtějí, aby Izrael “přestal zabíjet”, tedy nejsou mírní pacifisté oddaní ideálu bratrství lidstva. Jsou to morální hlupáci. Bohužel je jich nyní na Západě velmi mnoho.
Teď už chápeme, proč je genocidní podněcování na univerzitní půdě ze strany univerzitních správců úzkostlivě ignorováno; proč ti, kdo křičí, že chtějí “globalizovat intifádu”, demonstrují po boku liberálů, kteří tvrdí, že chtějí pouze zastavit zabíjení; a proč feministky mlčí k barbarskému znásilňování, vraždění a sexuálnímu mrzačení izraelských žen Palestinci v Gaze.
Liberální dogmata vytvořila společnost morální zkaženosti, která kráčí bok po boku s divochy islámské svaté války.
Pogrom Hamásu a válka v Gaze působí jako jakýsi pokrm z baria v těle Západu, zevnitř osvětlují hlubokou nemoc této otrávené civilizace, která se může ukázat jako smrtelná.
