Rabín Uri Pilichowski, působí jako vedoucí pedagog v řadě vzdělávacích institucí. Je autorem tří knih, vyučuje Tóru, sionismus a izraelská studia po celém světě. Na serveru JNS (Jewish News Syndicate) zveřejnil komentář, jehož překlad Vám přinášíme. Originál v angličtině najdete zde.
Současný nárůst antisemitismu není o válce, ale o tom, že Židé jsou stále jiní.
Byl to jeden z nejnáročnějších telefonátů, jaký jsem kdy se svým studentem měl. Po masakru Hamásu 7. října mi tento student volal pozdě v noci ze svého vysokoškolského kampusu v Americe. V jeho hlase jsem slyšel strach a obavy. V uplynulých deseti dnech byl můj student a další studenti na jejich kampusu vystaveni antisemitskému obtěžování. Židovští, sionističtí a proizraelští studenti čelili demonstracím, zastrašování a výhrůžkám. Můj student chtěl vědět, zda má odstranit mezuzu ze dveří svého pokoje na koleji.
ADL oznámila, že v měsíci následujícím po 7. říjnu bylo nahlášeno 832 antisemitských incidentů. To je v průměru 28 incidentů denně. Jen na vysokoškolských kolejích bylo nahlášeno 112 antisemitských incidentů. Tato čísla představují 300% nárůst antisemitských incidentů oproti stejnému období v předchozích letech.
Antisemitismus neroste jen v Americe. Britská policie zaznamenala patnáctinásobný nárůst antisemitských incidentů oproti předchozímu roku. Židovské domy, hřbitovy a synagogy v Berlíně, Římě a Vídni čelily antisemitskému vandalismu. Stále máme v živé paměti scény z dagestánského letiště, kde davy plné nenávisti vůči Židům vtrhly do terminálu a na ranveje a hledaly Židy, o kterých se dozvěděly, že na letišti přistávají z Izraele.
Představa, že by antisemitismus mohl po 7. říjnu vzrůst, je absurdní. Izrael byl o svátku napaden teroristy, kteří zaútočili na civilní města. Teroristé chodili od domu k domu, vraždili, znásilňovali, praktikovali nekrofilii i pedofilii, unášeli děti poté, co před nimi povraždili jejich rodiče, a upalovali lidi zaživa tak strašlivým způsobem, že téměř po dvou měsících nelze identifikovat 300 těl. Nejenže by nemělo dojít k nárůstu antisemitismu, ale měla by se zvednout vlna milosrdenství a empatie vůči Izraeli a jeho lidu.
Ještě předtím, než Izrael podnikl jakoukoli vojenskou akci, pochodovali “protestující” ulicemi a oslavovali vraždu 1 200 Izraelců. Poté, co se Izrael začal bránit, začaly tytéž davy demonstrovat proti údajné “nepřiměřené” reakci Izraele. Davy a média, která je podporovala, samozřejmě věděly, že čísla o obětech přicházející z Gazy pocházejí od Hamásu, a jsou tedy téměř jistě přehnaná nebo přinejmenším nedůvěryhodná.
Ale obviňovat z nárůstu antisemitismu válku mezi Izraelem a Hamásem je příliš snadné. Antisemitismus není o jedné události nebo problému, i když je jimi nenávist k Židům ospravedlňována. V průběhu dějin se důvody měnily, od tvrzení křižáků, že chrání Svatou zemi, až po německá tvrzení o očistě rasy, ale nenávist zůstávala stejná.
Nakonec antisemitismus není o válce, rase nebo dokonce náboženství. Je o jediném: Židé se od ostatních lidí liší svými hodnotami a chováním. Židé nebudou považovat svou víru a tradice za subjektivní a měnit je podle převládajících trendů. Odmítnutí židovského národa podřídit se současným kulturním normám, ať už v době Abraháma, Řeků nebo dnes, definovalo Židy jako jedinečný národ. Tato neústupnost tváří v tvář současným kulturním normám vyvolávala po tisíciletí nenávist vůči Židům.
Současný vzestup globálního antisemitismu se netýká aktuální války. Jde o odmítnutí Izraele podřídit se současným požadavkům, aby se vzdal své bezpečnosti a ochrany ve prospěch genocidního protivníka. Pro svět, který je odhodlán ustupovat teroristům za každou cenu, ať to stojí cokoliv jeho samotného nebo ostatní, je izraelské odmítnutí jen dalším příkladem toho, že Židé opět trvají na tom, že jsou jiní. Po 4 000 letech nenávisti, která se skrývá za ušlechtilé hledání spravedlnosti, Židé už vidí, co se za touto maskou opravdu skrývá.
