Israel’s strategic game of survival, JEWISH NEW SYNDICATE, CAROLINE B. GLICK
Pokud vláda zůstane politicky stabilní, pokud armáda bude pokračovat v brilantním boji v Gaze a pokud ji bude podporovat i USA, může Jeruzalém intriky Hamásu obrátit naruby.
Poslední známkou toho, že strategie Hamásu funguje, je obscénní výzva vůdce senátní většiny Charlese Schumera, který ve čtvrtek na půdě Senátu vyzval izraelského premiéra Benjamina Netanjahua k odstoupení od moci.
V pořadu “Caroline Glick Show” tento týden profesor americké vojenské akademie plukovník John Spencer, který vede program studia městského válčení na West Pointu, vysvětlil, že plánem teroristické organizace na vítězství je koordinovaná politicko-vojenská strategie.
Hamás podle něj věděl, že izraelské obranné síly na jeho útok na jižní Izrael ze 7. října odpoví silou. “Chtěli izraelský protiútok, a pak se chtěli udržet v tunelech a využít rukojmí, jen aby získali čas pro mezinárodní společenství – konkrétně pro Spojené státy – a zastavili IDF v jejich operacích.
“Jejich jediným cílem je přežít. … Jde jen o čas. Chtějí přežít útok Izraele proti nim, což jim dává obrovskou politickou moc. Pokud jakýmkoli způsobem přežijí, strategicky vyhráli válku,” řekl Spencer.
Hamás tento přístup nevymyslel. Je to strategie Palestinců, jak porazit Izrael, přinejmenším od první libanonské války v roce 1982. V tomto konfliktu se OOP spoléhala na to, že Spojené státy donutí Izrael, aby odchodem z Libanonu do Tuniska umožnil OOP přežít a bojovat další dny.
Palestinci jasně identifikovali největší strategické slabiny Izraele a na nich postavili svou strategii.
První zranitelností Izraele je jeho židovství. Izrael je Židem mezinárodního společenství. Jako takový je neustále obětním beránkem, stejně jako byli Židé obětními beránky v průběhu dějin. Spojené státy jsou jediným mocným národem, který byl kdy ochoten postavit se mezinárodnímu fanatismu vůči židovskému státu. Ke zhroucení mezinárodního postavení Izraele tedy stačí, aby se Amerika obrátila proti němu.
To platí dvojnásob pro vojenské schopnosti. Od roku 1973 je schopnost Izraele udržet svou armádu v provozu během války závislá na americkém zásobování. Palestinci uvažují tak, že pokud se jejich mnoha přátelům podaří přesvědčit Washington, aby Izraeli v době války nedodával zbraně, pak jejich teroristické síly přežijí.
Protože jediné, co palestinští teroristé potřebují k vítězství, je přežít, jsou jejich strategickými esy v rukávu antisemitismus a čas.
Dnes jsou všechny aspekty americké politiky týkající se války Hamásu proti Izraeli v Gaze a větší války řízené Íránem s cílem zničit židovský stát v souladu s palestinskou strategií.
Trvání Bidenovy administrativy na tom, aby Izrael povolil neomezené množství potravin, vody, pohonných hmot, léků a dalšího zboží do pásma Gazy, zajišťuje, že si Hamás udrží kontrolu nad obyvatelstvem.
Americké hrozby ukončením vojenského zásobování donutily Izrael zpomalit své operace v Gaze v zájmu šetření municí.
Bidenův požadavek, aby Izrael nedobýval Rafáh – poslední konvenční útočiště Hamásu, kde je ukryta čtvrtina jeho původních sil a vojenské vedení – je požadavkem, aby Izrael umožnil Hamásu přežít s jeho vedením a touto částí jeho “armády” nedotčenou. Jinými slovy, je to požadavek, aby Izrael nejen umožnil Hamásu přežít, ale aby mu dovolil ukončit válku vítěznou přehlídkou.
Stejně tak obsedantní zaměření americké administrativy na budování palestinského státu – státu, který bude za všech okolností ovládán Hamásem – a její nesouhlas s pokračující izraelskou vojenskou kontrolou nad Gazou po válce naznačuje, že americká administrativa nejenže nesouhlasí s izraelským vítězstvím, ale usiluje o vítězství Palestinců.
Jak Spencer vysvětlil, Izraeli se při dosavadním vedení války podařilo nemožné. Vedl válku úspěšně na taktické úrovni navzdory obrovským překážkám, které Bidenova administrativa kladla jeho operacím na každém kroku.
Taktická zdatnost Izraele je dána skutečností, že IDF jsou občanskou armádou. Jako taková je schopna využívat jedinečné schopnosti všech vrstev izraelské společnosti. Například v týdnech předcházejících pozemní invazi se na mobilizační základně u Gazy objevila takzvaná Hilltop Youth – mladí muži, kteří žijí v izolovaných komunitách v Judeji a Samaří – se svářecími nástroji a kovovými nosníky. Vybavili obrněná vozidla a tanky ocelovými stříškami, které je chránily před RPG a dalšími pancéřovými střelami. Nikdo je nepřivolal na pomoc. Prostě přijeli. A jejich úsilí zachránilo životy bezpočtu vojáků.
Podobně špičkový inženýr povolaný do zálohy vyvinul dron schopný operovat uvnitř tunelů. Spolupráce napříč průmyslem s IDF vedla k okamžité výrobě dronů pro nasazení v tunelech – s velkým efektem. Jednou z taktických inovací IDF, která na Spencera udělala největší dojem, byl úspěch při přeměně taktické výhody Hamásu – jeho tunelů – v nevýhodu tím, že se naučili bojovat uvnitř tunelů.
“Toto je konvenční válka”
Od chvíle, kdy Izrael poprvé potvrdil správnost strategického hodnocení svých slabin ze strany Palestinců tím, že ustoupil tváří v tvář americkému tlaku v Bejrútu v roce 1982, se Jeruzalém rozhodl zcela vyhnout strategickému soupeření a zaměřil se na dosažení taktické výhody v čase. Jeho taktické úspěchy umožnily, aby život v Izraeli pokračoval, zatímco palestinská válka proti němu sílila.
Situace nebyla žádoucí. V průběhu desetiletí se politická válka vedená Palestinci na mezinárodní scéně proti právu Izraele na existenci neustále stupňovala co do rozsahu a ničivosti.
Na každodenní úrovni však Izrael prosperoval. Vzhledem k ostrým názorovým rozdílům mezi Izraelci ohledně strategických cílů vůči Palestincům zůstala izraelská společnost díky omezení boje na taktickou arénu dostatečně jednotná, aby mohla vést omezené války v Gaze i omezené operace v Judeji a Samaří.
Střet v Izraeli se točil kolem vnímání palestinských cílů ze strany Izraelců. Izraelci na levici věřili, že palestinské požadavky jsou omezené, a proto by bylo možné mírové soužití, pokud by je Izrael uklidnil tím, že se stáhne z Judska, Samaří a Gazy a poskytne jim stát.
Izraelci na pravici věřili, že palestinské požadavky jsou neomezené, a proto Izrael musí mít národní a strategické prostředky, aby je porazil jako vojenskou a politickou hrozbu tím, že si ponechá trvalou kontrolu nad Judskem a Samařím a Palestincům poskytne omezenou autonomii.
Vojenský rozsah a genocidní povaha útoku Hamásu na Izrael 7. října způsobily dvě věci. Zaprvé vyřešil spor mezi levicí a pravicí. Domácí podpora palestinské státnosti vyschla. V závislosti na průzkumu veřejného mínění se nyní dvě třetiny až 85 % Izraelců (včetně izraelských Arabů) staví proti palestinské státnosti.
Sedmý říjen také ukončil možnost Izraele vystačit si s taktickými úspěchy a vyhnout se strategickému vítězství. Úder Hamásu byl strategický. Rozměry jeho porážky a jásot, s nímž byl přivítán v celé palestinské společnosti, znamenají, že k zajištění přežití Izraele nebude stačit nic jiného než totální vítězství.
Bidenova administrativa a její Demokratická strana bohužel odmítají pochopit strategické sázky. Spencer vysvětlil, že Západ – a konkrétně Spojené státy – nechtějí uznat dvě základní skutečnosti týkající se této války. Za prvé, jedná se o konvenční válku, nikoliv o protiteroristickou operaci. Hamás není pouze teroristická organizace. Je to velká, opevněná armáda, která válku zahájila s 30 000 vojáky organizovanými ve specializovaných, dobře vycvičených jednotkách působících pod jednotným velením.
Chcete-li pochopit povahu ozbrojeného konfliktu mezi Izraelem a Hamásem v Gaze, “musíte se skutečně vrátit k bitvám ve stylu druhé světové války,” řekl Spencer.
“Obrana je vždy nejsilnější formou války. … Hamás měl více než 15 let na vybudování obranných pozic. … Ano, nemají letectvo. Nemají obrněné jednotky a tanky. Mají převážně lehkou pěchotu. Ale jsou v pravděpodobně nejobrannějším terénu, jaký kdy mohl být vytvořen. Jsou v doslova bombám odolných bunkrech pod každým domem. … Je to 400 mil tunelů, které se pohybují od 15 stop do 300 stop pod zemí, kam se nedostane žádná vojenská munice.”
IDF, poznamenal Spencer, “mají spoustu dronů a věcí nad sebou, ale přes beton nevidíte. Nevidíte pod budovy. Je to obrovská obranná schopnost, ale také zásoba raket. Skutečnost, že Hamás vypálil více než 12 000 raket na civilní objekty Izraele – každá z nich je válečným zločinem – je součástí jejich bojové síly. … Skutečnost, že sedí na svých obranných pozicích, čekají na útok a plánují ho už 15 let, znamená, že nezáleží na tom, jak velké jsou IDF nebo jak jsou silné.”
Druhým zásadním rysem války Hamásu proti Izraeli, který Spojené státy odmítají uznat, je, že operace Hamásu ze 7. října nebyla teroristickým útokem. “Dělali teroristické věci, ale byla to invaze na úrovni celé divize do národa, do Izraele,” a “Hamás je sice teroristická organizace, ale je to také armáda”.
Teroristé, kteří toho dne provedli masakr, “nepronikli” do Izraele jako sebevražedný atentátník, který se odpálí v přeplněné kavárně. Příslušníci Hamásu vtrhli do Izraele s tisíci dobře vycvičených, těžce vyzbrojených teroristických jednotek organizovaných jako lehká pěchota a dělostřelecké jednotky. Jejich cílem bylo zmocnit se celých obcí, vojenských základen a vesnic a uskutečnit předem promyšlený plán sadistického vraždění, hromadného znásilňování, zabírání rukojmí všech věkových kategorií, obsazování strategických cílů a pokud možno i držení území uvnitř Izraele. Pozemní invaze byla synchronizována s masivním raketovým útokem a úderem bezpilotních letounů, navíc s kybernetickým útokem na systémy první reakce a další kritickou infrastrukturu.
Tři věci, které musí Izrael udělat, aby zvítězil
Izraelská miniválka (“operace Ochranné ostří”) proti Hamásu v roce 2014 skončila taktickým vítězstvím a strategickým patem. Před deseti lety Netanjahu dokázal odolat požadavku Obamovy a Bidenovy administrativy, aby Izrael kapituloval a umožnil Hamásu získat strategické vítězství tím, že mobilizoval podporu Egypta, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, které se postavily na stranu Hamásu.
V obavách z Íránu, který stojí v čele Hamásu – a ve světle odhodlání USA umožnit vítězství Hamásu posílit Írán – dnes umírněné arabské státy nejsou ochotny nasadit krk. Při absenci sunnitské podpory je Izrael nucen postavit se proti Spojeným státům sám.
Aby Izrael zvítězil, musí udělat tři věci. Za prvé, musí zůstat politicky stabilní. Schumerův výpad ze senátní půdy byl jen poslední salvou v rámci totálního úsilí administrativy politicky destabilizovat Izrael a nahradit Netanjahua jeho hlavním rivalem Bennym Gantzem, o němž se domnívají, že bude souhlasit s kapitulací a přijme vznik palestinského státu. Úterní rozhodnutí ministra bez portfeje Gideona Sa’ara opustit Gantzovu stranu a převzít čtyři křesla v Knesetu, která náleží jeho frakci, do koalice, vypovídá o téměř konsenzuálním názoru v Izraeli, že Netanjahu je jediným vůdcem, který bude bojovat o vítězství navzdory odporu USA. Středeční průzkum Direct Polls ukázal, že nepřátelství USA posílilo Netanjahua a pravici. Netanjahu vede v podpoře veřejnosti nad Gantzem v poměru 47 % ku 37 %. Jeho pravicově-náboženský blok stran (včetně Sa’ar) má podle průzkumů v Knesetu většinu 62 křesel oproti 48 křeslům Gantzova levicového bloku stran.
Druhou věcí, kterou musí Izrael udělat, je mobilizovat americké veřejné mínění ve prospěch svého cíle dosáhnout strategického vítězství tím, že vymýtí Hamás a v dohledné budoucnosti si udrží bezpečnostní kontrolu nad Gazou. Podle průzkumu veřejného mínění, který provedla minulý měsíc společnost Harvard-Harris. Američané podporují Izrael v boji proti Hamásu v poměru 82 % ku 18 %. Netanjahu tento týden zahájil kampaň na získání podpory veřejnosti řadou rozhovorů pro americká média a svým projevem na výročním sjezdu AIPAC.
Schumerovy hysterické pokusy odvolat své výroky uprostřed zuřivé bouře kritiky ze všech stran ukázaly, že proizraelské veřejné mínění zůstává v americké politice faktorem.
A konečně, Izrael musí dobýt Rafáh navzdory Bidenově červené linii, a to co nejrychleji.
Jak budou týdny a měsíce ubíhat a den voleb v Americe se bude blížit, pokud Izrael zůstane politicky stabilní, pokud budou IDF pokračovat v brilantním boji v Gaze a pokud mu bude americké veřejné mínění nadále nakloněno, stejně jako Izrael proměnil taktické výhody Hamásu ve své vlastní, postaví palestinskou strategii zaměřenou na USA na hlavu. Pro jednou bude čas pracovat ve prospěch Izraele a Izrael získá strategické vítězství, které potřebuje k zajištění svého přežití.
